TAŤÁNIN APOKRYF

„I spatřil jsem Matku Boží, zlatem zářící Žábronožku Sněžní,

ana měla na každém páru končetin po dvou mravenčích kuklách,

vpředu panna,

vzadu s vnadami ženskými pro útěchu tohoto světa.

V kusadlech Lásku,

na ocase Meč,

anžto je psáno:

´pojďte blíž, kdož se bojíte, neboť nejste hodni dýchat bolest. ´“

In: Karpatská epištola

„I roztrhla se chrámová opona lesa tisíci fosforeskujícími jazýčky světlé zeleně,

které oblízly naběhlý poštěváček přírody

za slastného ´Ááách!, ještě ne, ještě nejsem hotova´,

ve svících maďalů a opadávání forzýtií

se mi právě divoce zatočila hlava džunglí a deštným pralesem,

australská buš se zavlnila horkem

a islandské gejzíry tě vyhodily doprostřed záplavy česneku medvědího ve veselském parku

a tam jsem znovu přišel k panictví.

Po dvou dětech.

Ve žňa budeš hotová.

Bylas ještě malá, tedy skoro,

když v pekelném dusnu na pouti v Dubu nad Moravou omdlelá padlas mi do náruče,

bylas ještě skoro malá, když mi tvůj brácha říkal, že čteš „Nahý oběd“,

zatímco já jsem jej nečetl doposud.

I tak mám jasná tvrdá fakta naší pomíjejícnosti

před sebou na cestách i v příkopech - závěje osikového a devětsilového chmýří,

záplava na zemi nahradila rychle sníh na mé bradě,

pampelišky zplešatěly.“

In: Karpatská epištola

„Taťáno, srdce moje!

Nemůžeš mít děti, protože menstruuješ maligní Tullamore.

(galánečka moja, neotváraj dvere, nepúštaj nykoho,

nykohó!)

Život je crazy,

život je bizzar,

někdy seš v rejži,

někdy zas blizzard;

což je mužské tajemství.

A to ženské? ´Sny tě nemohou ovládnout, žena seš!´

To slunce člověčí soustavy,

kolem nějž obíhají planety

Crazy, Rejže, Bizzar, Blizzard.

Anebo Smaragdové souostroví zhoubných TumorBrambor,

bájný Avalon, který pohltila ideologie impéria,

nad nímž Slunce nezapadá,

zneužívané a ponižované vlastními bělokněžníky,

otrávené v dětství desítkami let pokryteckého kupčení se strachem a pocity viny.

Mor brambor, kór nádor!

Vzal jsem si tě za svědka na své svadbě,

protožes věřila a víru pratikovala,

tys mne pobídla vzít kytici a jít za mou nastávající do nemocnice.

Kdo mohl tušit, že tvůj farář tě pak nechá na holičkách?

Že Lhota je „neochvějně pevnou hrází pravé věrouky“

a jen co doopatruješ maminku a budeš mít konečně

při své práci a rodinném kozojídském hospodaření

čas na vážný vztah,

že tě nechají jen a pouze několik nocí bulit?

Plakat?

Mladou plakat.

´Prosila sem našeho farářa

abyzme mohli mět svaďbu v kostele,

nikdy sem se s  chlapama netahala.

Včil, když sem toho svojého našla a je rozvedený,

nedostanem sa k svátosti.

Řvala sem nekolik nocí.

A potom sem šla za ním na Šumavu.´

Miláčku, moj Tulimór;

vím, co říkáš se svatým Augustinem:

vlastně jsou někteří z církve vně Obce boží

a někteří mimo ni uvnitř.

Církev tedy nemá moc nad lidskou duší,

nemá.´“

(Éj, lebo ma zabijú, lebo ja dakoho, lebo ja dakoho,

lebo ja dakóhó)

A noc jim vehnala do krve slova Nikoho: „Vyčítáte mi svou duši!!“

"Poseidon jsem, vládce moří zplodivší Venuši

ze spermatické pěny masturbujícího příboje,

kštice mořské trávy z klína jí splývá až k nehtům na nohou,

mořští úhoři upletli korzet,

hadí hlavy medůziných vlasů pronikají lůnem i zadkem až k rozbřesku světa

nad nevímkolikátou extinkcí tohoto křehkého domova,

jehož sluncem i zrcadlem je sebereflexe kéria japonica a araukária.

Nezměřitelná, děsivá a nepředstavitelně bizarní oceánická rozmanitost

je zároveň jedinou nadějí pro přežití Šaška Všehomíra,

krvežíznivého, sado-masochistického kanibala Hommó saponát-saponát

s jeho falešnými bohy

a hřbitovy plnými prázdných, úhledně rozmístěných obílených hrobů.

Jednou, za obrovského smutku nekonečen

sbíhajících se ve sférách symfonického Ticha,

napřímím úd nad vodními plochami,

silonovým výtryskem zalovím v zákonitostech Náhody,

a, protože nemožno je komukoliv pohlédnout do tváře prázdnoty,

vytáhnu z marnosti neznámou Krasavici,

princeznu Sebeshlížení,

a celé drama bezútěšného utrpení,

v němž spatřuji štěstí,

se znovu a znovu završí novým cyklem.“

In: Karpatská epištola

Galánečko moja, ty si moja zrada

Keby ňa zabili, ty bys byua ráda