PORNOGRAFIE 4

PORNOGRAFIE – GULYÁŠ MAĎÁROŠ NEMTUDUM

(Překlad první z googlovské maďarštiny.)

 

.

 

Celá příští věc je kromě jiného založená na tom, že mi předevčírem kdosi v průběhu jakési přednášky stažené z youtube sdělil, že v dnešních časech i blogy mohou být uměleckým dílem.

Včera se mi v průběhu několikahodinové cesty postupně navazujícími odpoledními osobními vlaky prvotní impuls samovolně rozvinul do podoby čehosi jako vstupního nápadu.

 

Polemizujícího s dosavadním stavem, kdy na moje blogy docházeli zvědavci, kteří neměli ponětí o záležitostech, o nichž jsem se snažil co nejupřímněji pojednávat; obdobně jako že moje témata byla rozdílná od zájmů jejich. Jen vešli, zase odešli – zachycování ovšem jako čísla statistik návštěvnosti: ať zajímající se, stejně jako ne.

 

Je ovšem čímsi jako ne pravdou, že i v této nové verzi sem úplně stejně vejdou, nakouknou, zjistí, že neumí maďarsky, zvěční se v číslu – učiní tak posléze ze zvědavosti ještě dvakrát nebo třikrát, žádnou změnu z mé strany neshledají.

Takže jim ve výsledku nezbude, nežli položit samým sobě dotaz, proč by sem vůbec ještě chodili.

 

A odpověď je přece hned na samém začátku jasná: Nechoďte sem, nevcházejte – pokud nejste svého druhu maďary.

 

.

 

Dneska ráno (15. 12., vlastně možná v den jednoho z mých zřetelných jubilejí) mě napadl následující plán.

Nevím sice, a zjistím teprve až dneska večer, jestli na některém z oněch tří dévedeček dovláčených předevčírem z Prahy se nachází onen plánek místa Valíčkovy smrti – a pokud ano, jestli dispozice internetových map a jízdních řádů umožní, vypravil bych se na Štědrý den hned brzy ráno na tamto místo pěšky.

 

Jo, půjde to, do Kunovic bych dojel o ranní půl osmé, za další 3 hodiny, kdybych zkratkou minul kostel, faru a střed Kelče, v keckách bych mohl být na rozcestí nahoře nad lesem Lišky v mezičase 11:30.

Možná dřív.

 

Bude-li sněžit, povrch venkovské cesty bude pod botami ujíždět až k možnosti zabití, ovšem v případně zasněženém lese to může být ještě horší, stát se může leccos, po případném zakopnutí bych nemusel vůbec vyjít ven. Snad stihnu do té doby napsat závěť.

Budiž, dobrou hodinku budu mít na focení v rámci prvního seznámení se s místem zločinu.

12:30.

Celý čas bez hodinek, cesta pěšky z neznáma nazpátek.

 

Ve 14:58 vyjíždí z Kunovic vlak jedoucí pak po trase, kterou jsem ještě nikdy do Těšína nejel.

Klidně se ovšem může stát, že ani tentokrát nepojedu, pokud se stavím na kelečské faře s přáníčkem.

Pokud bych nestihnul ani vlak příští, za budoucích 11 hodin samoty bych určitě někde zmrznul, zrovna na Štědrý den, s čerstvě napsanou závětí by to mohlo být dostatečně kýčové.

 

.

 

Konečná realizace sebou samým je v mém případě ve výsledku pokaždé prostší nežli uvažovaly související plány.

Přesto pociťuji při pozdějším dění samém, v takovém jakoby zvláštním oparu povědomosti, že ono mnou napsané jako záměr nebo plán posléze zahraji (hraji) sám zcela běžnými všedními akcemi, jak bylo předepsáno – jakoby se jednalo o jakýsi scénář snímaný pohledem shora.

Ačkoli uskutečňuji zápis zcela běžnými činnostmi, je však moje činění snad čímsi jiné, třeba jen vnitřně záměrnější, nežli jsou běžná všednodenní jednání mých okolních.

 

Jenomže předepsané je jedno, uskutečňované druhé.

Vzájemně ladit, být ve shodě, obě tyto položky nemusejí.

Viz následující příklad.

 

Včera jsem celý večer hledal v obsahu celého prvního dívidíčka záznamy související s Valíčkovou smrtí, šlo to ztuha, obtížně se jsem hledal mezi popisy dalších těch svinstev.

Jednalo se mi zejména o obrázek místa činu samého, v lese Lišky, zatím jsem nenašel.

Ani třeba související protokoly, odkazy na něž znám z literatury.

Našel jsem však aspoň slovní popis místa činu, velmi nejasný pro toho, kdo nežije někde blízko a nechodí každý den kolem.

Navíc pouhými přírodními procesy se muselo za 70 roků všechno změnit.

Zřejmě zůstala stejná jenom ta silnice – a možná se zachoval ten strom: pro duby, které se dožívají běžně 300 let, není těch pouhých 70 zas až tak moc.

 

Dub, dub, dub, který už vůbec nemusí být.

To je jediný topografický identifikát místa!

 

Všechno je teď v zimě odlistněno a tedy přehlednější, nemusím přece čekat až na Štědrý den, a vyrazit mohu třeba hned ve středu. Seznámit se s místem, nafotografovat jeho odhadované okolí z co nejvíce pohledů.

Později si záznamy pečlivě prohlížet, analyzovat, dokonce hádat nebo odhadovat...

 

.

 

Vytisknout předchozí obrázek na formát A3, měl bych ihned vstupní exponát do jakési výstavy, na související téma toho mého případného určování, identifikování a hledání.

Rekonstrukce.

 

Navíc mi připadá, že tento text sám v sobě obsahuje jakési magično, třeba jen způsob tajuplnosti, jakým slovy zjevuje už dávno minulé dávno.

 

Poprosím jednoho konceptuálního autora, aby bez znalosti jakýchkoli dalších souvislostí a znalostí se mi pokusil tento záznam jakkoli výtvarně vyjádřit.

 

Stejně tak kdokoli jiný se může pokusit tento zápis zvizualizovat, jakýmikoli prostředky evokovat podobu dávného místa – třebaže si myslím, že žádní takoví dobrovolníci nebudou.

 

Kdybych ještě na kterémsi ze 3 dívidíček našel hledaný náčrtek místa činu, případné výsledky předešlých autorských imaginací bych nerušil – pouze bych se sháněl po komsi, kdo by třeba v autocadu převedl plošnost v rozměrnost, dal místu dávné vraždy jakýsi objemový výraz.

 

Cosi takového, z čeho by zase kdosi jiný mohl vytvořit model: něco jako návrh dekorace, prostorový návrh scény, jeviště, jak bývává předváděn hercům na první čtené zkoušce.

 

Tento námět načtrtnutý zde napoprvé jen tak letmo je hodně zajímavé téma, které mi škrtí mysl už hezkých pár dnů.

Proto se k němu ještě vrátím, nechci zase protahovat délku dnešního zápisku přes míru kapacity googlovského překladače.

 

.

 

Neznalý místa samého, odhaduji, že předchozí příběh začíná v bodu, k němuž jsem namířil šipku.

Pokud nikoli, nechť mě kdokoli patřičně opraví.

 

Obdobně už může být kýmkoli podle podvakrát zveřejněných údajů pořízen náčrt místa, vstupy a směry i trasy pohybu osob v něm, včetně místa vraždy, jak jsem jeho souřadnice poskytl již minule – poněvadž všechno takové, například celá související topografie, je mi samému naprosto nejasné.

Zcela nesrozumitelně.

Jakoby sdělované v nějaké podivné vjemové maďarštině.

Pročež, neznalý jazyka místa, si nejsem schopen představít.

 

Proto se stává stále akutnějším, abych si dojel, došel přímo tam.

 

Bílý dílek na černém pozadí, který jsem do obrázku vložil, znamená porovnávací vzdálenost 100 metrů.

 

.

 

Co se mě samotného týče, uchýlil jsem se ke googlovské maďarštině...

 

Ale budiž...

 

Ve svém vlastním příběhu poté navazuji sdělením, že případné komisionální ohledání mrtvoly kohosi zavražděného je stanovený rituál – cosi stejně magického jako třeba divadelní představení, nebo film.

Postupuje se zde podle úředně závazně stanoveného postupu, tedy jakéhosi scénáře, víceméně textové knihy divadelní hry.

 

Rekonstrukce místa činu je tedy svého druhu divadlo, a vůbec se nemusí odehrávat na původním místě.

Totéž může být inscenováno kdesi zcela jinde, například na koberci zcela běžného zdejšího obývacího pokoje.

Uskutečnilo-li by se prostřednictvím kohokoli takovýmto způsobem, podstatné je, aby bylo nafotografováno, popřípadě aby celý průběh takovéto bytové akce byl zdokumentován videonahrávkou.

 

Simulovaná mrtvě ležící postava by v kompozici mohla být doplněna dokonce i jízdním kolem, vždyť v každé zdejší domácnosti lze najít nejedno – a je tak lhostejné, jestli bude rekonstrukce uskutečněna v bytě nebo případnou instalací v kterési výstavní síni.

 

(Možná se v někomu v této souvislosti vybavila Cattelanovy instalace padlé postavy papeže Jana Pavla II. Poražené náhodným meteorem.)

http://the-talks.com/wp-content/uploads/2015/05/Maurizio-Cattelan-03.jpg

 

Třetí možností je případná rekonstrukce na místě činu samém – a zde si je možných způsobů provedení představit více: od lehkovážně parodujícího spoofu v pornografickém tónu internetového žánru crime scene až po stylizovanost nebo inscenovanost v té míře, že by výsledek věrností připomínal divadlo.

 

 

.

---