Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohřeb Boha
Autor
Ozzozorba
Dýchám pomalu, abych šetřil energii. Jsem jako plaz, který nehybně leží na slunci. Nasávám energii. Mohl bych se lehce přehřát. Najednou mně to došlo. Bůh zemřel.
Pomalu se oblékám a jdu mu na pohřeb. Obřad se konal v nedalekém lese, uprostřed mýtiny. Když jsem přišel, viděl jsem na palouku něco málo zajíců, pár vlaštovek a jednoho srnce. Čekal jsem, větší počet účastníků obřadu; zemřela přece tak známá osobnost. Na kraji lesa přicházeli ještě medvěd i s medvědicí a několik divokých prasat. Na pohřbu jsem byl jediným člověkem.
Slunce natahovalo ohnivý krk zpoza mraku, aby mu nic neuniklo; musel jsem si sundat sako, jinak bych se koupal ve vlastní šťávě. Na obloze se objevily ještě tři hvězdy.
Obřad započal. Vítr se opřel do okolních stromů a rozehrával tak šumivou hudbu. Vysoko na nebi kroužili supi. Větřili pohřeb, ale neviděli nikde tělo. Asi nás měli za blázny, a tak odletěli pryč.
Zvířata se na mne tak podivně dívala, a já pochopil, že se ode mne očekává pohřební řeč. Trochu jsem si odkašlal a předstoupil před katafalk.
„Děkuji ti pane Bože, že jsi nás až doposud opatroval, odpouštíme ti vše zlé a vzpomínáme na to dobré, které jsi za svůj život vykonal. A nebylo toho málo!
Na jednoho boha toho bylo možná až příliš. Byl jsi na všechnu práci sám, protože nikdo jiný ji za tebe udělat nemohl. Teď spočíváš konečně v pokoji a míru. Amen.“
„Amen“ zamumlali zvířata. Vítr zašuměl.
Připluly plačky v podobě těžkých mraků a snesly letní déšť, který představoval slzy. Krůpěje byly opravdu slané.
- Měl dědice? Ozval se hlas.
- Měl jediného syna, ale ten už je dávno po smrti.
- Komu tedy odkáže svůj majetek?
- Nenašlo se u něho nic, co by stálo za to. Vše co měl, už dávno před svou smrtí rozdal.
- Tedy nebudou problémy. To je dobře.
Amen.
28 názorů
Přišlo jich málo, protože si život tak nekomplikují, jako my, zvířata. A my s přitom -- někteří -- myslíme, jak si jej usnadňujeme. Tip.
Lidé jsou ochotni vkládat adaptační energii pouze do toho,co je pro ně doopravdy důležité.Bývá ohromný rozdíl mezi tím,co lidé říkají a co dělají.Jaký člověk je , se dá poznat jedině podle jeho činů.Někdy bývá ovšem velmi obtížné pochopit , jaké motivy ten nebo onen čin vyvolaly.
Ano,v jistém směru někteří z nás mohou být strůjci svého osudu,pokud třeba jsou mladí a zdraví a nemají žádné závazky. Mnohým je ale osud předurčen třeba už tím,do jaké rodiny se narodí nebo tím,že se narodí s tělesnou vadou atp. Každopádně můžeme vždy svůj osud ovlivňovat jen v určitých mantinelech. Poro někoho jsou ty mantinely velmi blízko u sebe.
Tak bych to taky neviděla. Freud udělal první krok k tomu,aby mohla věda psychiku vůbec nějak uchopit. Hned po šamanech a vymítačích d'ábla byl taky první,kdo dokázal léčit duševní poruchy.
Ale tak,jak to líčíš, to vůbec není. Jungovi krátce před smrtí bylo úplně jedno,že zveřejňuje své mystické prožitky,které ho vědecky znemožní. A taky si nemyslím,že stavěl na rozumu. Naopak vnesl do Freudova pudového pojetí psychiky duchovní aspekt. Byl také odborníkem na tarot a na knihu I t'ing, což by byly pro racionalistu věru podivné záliby.
Proč si myslíš,že se Jung něčeho bál ? O tom ,že by se bál nějakých jogínů nic nevím,ale nečetla jsem celého Junga. Pro mne je setkání s Jungovým dílem naprosto rozhodující. Už před mnoha lety mne fascinovalo jeho poznání,že neplatí základní teze Johna Locka,že totiž "nemůže být v mozku to,co předtím nebylo ve smyslech". Jung a Konrad Lorenz dokázali,že naopak nejen mozek lidí ale mozek zvířat je už po narození plný obsahu. Materialisté to museli akceptovat a mluví dnes o jakési komické "buněčné paměti".
Já si nemyslím,že by se C.G.Jung bál smrti. To se spíš bál vyjadřovat své kontroverzní mystické názory na veřejnosti. Jak stárnul,začal naopak psát např o vých mimotělních prožitcích. Pokud má někdo už za života zážitky,při kterých astrální tělo opouští tělo hmotné,pak smrti ani bát nemůže.
Před druhou světovou válkou studoval C.G.Jung intenzivně sny na početném vzorku pacientů. Právě tehdy zjistil,že ve snech lidí ožívají starogermánští bohové,které ti lidé vůbec neznali. A nejen starogermánští. Například také indičtí.
volně parafrázováno z doslechu:
Bůh je jediná bytost, která pro získání moci nemusí ani existovat
(už kdesi v jiné diskuzi, k dílu kolegy Nevímužkterého, jsem prohlásl, že je sporné si Tamto představovat jeko nějak Extra osobní. Šlo o otázku Posledního soudu. A ano, praxe, životní zkušenosti mi to potvrzují: kdo vytěsní - viz Freud a spol. - svědomí za života, toho "Soud mine". Potvrzeno zpovědníky - ti mi sdělili, že když svíčková babka pomluvy necítí jako hřích, nemusí se z toho zpovídat a přesto je svátost platná. Nevěřím tomu
Ale to jde o "malé věci". Dostojevskij ví víc. Lze vytěsnit vraždu? Lze ji racionalizovat. Opět praxe a ...Freud. Mmch: je lahůdkové vědět, že křesťan Jung žil skoro v bigamii, kdežto Žid Freud byl až úzkostlivě konzervativní.
Čtěme Roberta Wrighta!!)
Pokud by to někdo pochopil, pak bych tvrdil, že je to právě zrovna taková "farářská promluva".
Jaká zvířata, jací dědicové, jaká "práce"?
Paradoxně se mi nejvíc líbí "Připluly plačky v podobě těžkých mraků a snesly letní déšť, který představoval slzy. Krůpěje byly opravdu slané." Asi jsem pořád sentimentální, asi je to "neživé přírodě" nejvíc jedno, asi v tom hraje roli i to, že třeba i mnohá Kerouacova haiku jsou "antropocentrická"
Význam samozřejmě chápu, ale nahradit jedno přesvědčení jiným.....kolikrát to zde už bylo? I v hrozivých měřítkách.
Nevím,jestli nějací bohové objektivně existují a neodvažovala bych se tu otázku ani řešit,protože na ni nestačí ani Rozum s velkým R,natožpak ten můj s malým r. Vím ale bezpečně od C.G.Junga,že bohové nemohou nikdy zemřít,pokud nevymře celé lidstvo. Oni totiž spí v kolektivním něvědomí,ve kterém se mohou kdykoli probudit k životu.
Tip za námět k přemýšlení.
Je to filozofické a je to pěkné. Ještě že jsi dal do fochu "fantasy." S filozofií miniatury jsem v příkrém rozporu! Sám jsem jednou s obdobným tématem narazil do střetů! Ale člověk by měl klást otazky a provokovat myšlení. U mně se ti to povedlo.
P.s Březňák. Super postřeh!
Ozzozorbo, je to zajímavé...kam na to chodíš?
Vážně - trochu mi tam lavíruje ten začátek...jak asi souvisí "přehřátí energií" s uvědoměním si smrti Boha?
Dál se mi to hodně líbí...zvláště rozumování na konci