Emitent dobra a zla

Zatím bez korektury.

Emitent dobra a zla

 

Motto:

Nic není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co si o tom myslíme.

                                                                          Wiliam Shakespeare

 

         „Dobrý večer, vítejte pane Vášo,“ zahlaholil svým hlubokým hlasem pan Středa, „jak se daří vašemu synovci? Už ho pustili z nemocnice? Vidím, že ruku máte již v pořádku.“

      Pan Váša pokýval hlavou na pozdrav, usedl na svoje místo mezi štamgasty k jejich stolu. Dnes přišel ke Glaubicům do party jako poslední. Dotaz pana Středy ho nepřekvapil, věděl, že se ho budou na Edu vyptávat, protože před týdnem přišel s ovázanou rukou a vyprávěl, že jeho synovec Eda je pěknej vůl. Při jeho pokusech s rachejtlema, jim málem shořela chata na zahrádce.

          „Kdepak, Eda si pokoj nedá, ale ty rakety jsem mu zakázal,“ dodal na vysvětlenou pan Váša.

         „Už to má dobrý. Má jen zafačovaný prsty.“

         „Asi má nepokojnou duši,“ prohlásil pan Čtvrtník a zamyšleně hleděl do svého půllitru.

       „Jó, to teda má. Jemu nestačí světlice a černý prach. On mi minule řekl, že pomocí utkvělé myšlenky zastavil vlak,“ odpověděl Čtvrtníkovi na jeho poznámku.

         „Říkal jsem mu, že je to pitomost, ale nedal se. Když mi ukazoval v Uhříněvsi to místo, myslel jsem, že padnu. On mi to chtěl ukázat, jak to dělá, a tak jsme tam chvíli čekali, až jel Regio. Eda byl našponovanej, hlavu obrácenou vzhůru, vypadal  jako kdyby zrovna seskočil padákem. No jo, ale vlak najednou zastavoval, zpomaloval, až zaskřípěly brzdy a vlak zastavil. Sám jsem se lekl, že mu to funguje, ale jen do té doby, než jsem si všimnul, že vlak zastavil u vjezdového návěstidla. Raději jsem mu nic neřekl, abych mu nezkazil radost.“

          Všichni u stolu napjatě čekali, jak dopadne Eda, a po vysvětlení vybuchli v hlasitý chechtot. Veselý projev přivolal pana Pepu, který přinesl několik napěněných půllitrů piva.

          „Dopadlo to stejně blbě,“ pokračoval pan Váša, „ono to ani jinak dopadnout nemohlo. Zkoušel to ještě několikrát, ale vlak mu nezastavil. Říkal, že se cítí slabě, a proto má malou sílu na zastavení.“

         „Hele,“ ozval se pan inženýr Doubek, vrchní rada na penzi, „není on členem nějaké okultní společnosti?“

       „To není,“ odpověděl pan Váša, „ale nějaké pitominky vymýšlí pořád. Teď se chytil další voloviny podle nějakého Masaru Emoto. Začal dělat pokusy změnit vlastnosti rejže svými myšlenkami. To byste nevěřili pánové, co tyhle pokusy s člověkem udělají. Úplně zpitoměl. Navařil si rejži, nacpal ji do sklenic, které popsal dvojjazyčně slovy láska, nenávist a každý den na to čuměl a něco mumlal.“

          „Co s tou rýží chtěl dělat,“ zvědavě podotkl pan Čtvrtník.

         „Říkal, že rejže ve sklenici s nápisem love a láska, vydrží dýl čerstvá, a v té sklenici nenávist zplesniví. Každý den to ještě fotografoval. Fotky mi pak ukazoval, rejže byla opravdu v jedné sklenici víc plesnivá,“ vysvětlil pan Váša, „jenže ty nápisy mu nějak vybledly, takže stejně nepoznal, jestli jeho myšlenky tu rejži udržely čerstvou. Říkám, úplně zblbnul. Teď připravuje podobné pokusy s ovocem. Krájí jabka a hrušky a zase to rve do sklenic.“

         „Poslyšte pane Vášo, dyk von tomu může úplně propadnout. Nenechávejte ho v tom,“ připojil se starostlivě pan Dolanský, starý taxikář, a pokračoval, „u nás v domě byla taková pěkná panička, bývalá domovní důvěrnice, a ta chtěla každému v domě čistit byt od negativní energie. Nejdřív nabízela bylinky a vykuřování, ale pak zase přišla s tím, že nejlepší je prý narušené energie vyčistit pomocí sklenice s vodou, do které se dá ocet a hrubá sůl. Sklenice se dá do rohu místnosti a pak se prý cítíte svěží a posilněný. V bytě ale nesmí působit žádné záření. Většina nájemníků ji vymazávání negativní energie odmítla, protože si přece lidi nenechají vypnout televizi, počítače a mikrovlnky. Odstěhovala se k dceři na Moravu, tam prý jsou lidi rozumnější.“

           „Možná by pomohlo, kdybyste Edu pozval mezi nás,“ navrhl pan Středa ve snaze pomoci vyřešit starosti pana Váši, „my bychom mu jeho pokusy třeba rozmluvili.“

       „To nebudu riskovat,“ rozhodně odmítl pan Váša návrh pana Středy, „mohlo by se stát, že by nám svými myšlenkami zkazil jedinečnou chuť piva, a co potom? Přece byste nechtěli, aby se z našeho zlatavého moku staly odporné slivky. Eda to bere vážně. Chce si ode mě půjčit peníze na nějaké zařízení k jeho dalším pokusům. Ne, ne, mezi nás ho nevezmu, chraň pánbůh!“

          Společnost se ještě dál bavila o všelijakých podvodech a pokusech s působením myšlenek na dálku i z blízka, až se dostali k předpovědím a věštění pomocí různých předmětů a karet. Aby zábava nevázla, snažil se přítomné povzbuzovat Pepa dalšími sklenicemi dobře vychlazeného piva a výbornými utopenci. Při odchodu všichni poplácávali pana Vášu po ramenou a utěšovali ho, ať na Edu správně dohlédne, protože by bylo škoda takový talent výzkumníka nechat zahálet.

         Pan Váša byl znepokojen chováním Edy a pojal úmysl ho od těch jeho pokusů s myšlenkovými emisemi odvrátit. Eda bydlel v Josefské v upraveném přízemí bývalého kadeřnictví. V zadní místnosti s oknem do dvora měl svoji laboratoř, kam nikoho nepouštěl. Strýc Karel měl výjimku, kterou příliš často nevyužíval. Jak by také ne. Po poslední návštěvě se mu udělalo zle a na Kampě zvracel přes zídku rovnou do Vltavy.

        Esteticky vypadaly srovnané řady sklenic svými barevnými obsahy hezky. Běda však otevřít víčko. Co, víčko, to ani nebylo nutné, protože ty exkrementy zamořily Edovu laboratoř snad i skrz ta víčka. Tam byl takový smrad, že z toho žloutly i okenní skla. Jediné štěstí bylo, že pekelně smrdutý plyn byl nehořlavý, protože by Eda již dávno starodávný dům z 16. století asi zboural. Při některých myšlenkových emisích jeho pokusů usychalo i listí na starodávné lípě stojící na dvorku domu.  Eda se odradit nedal. Opatřil si dokonce orientální kuchařskou knihu s diagnostikou a některé postupy zkoušel na sobě.

          „Prosím tě Edo, co to vlastně v těch flaštičkách máš?“ nedůvěřivě se ptal pan Váša a rukou rozháněl puch, který mu rozhoupal žaludek.

          Eda pohotově otevřel záznamník pokusů, tlustou to knihu, ve které měl pečlivě vedené údaje o postupujícím rozkladu různých očíslovaných fyzikálních ingrediencích. Měl je odborně popsané latinskými názvy a všude pečlivě označené diligitis a odium, láska a nenávist.

          „Různé druhy hořčice, se chovají různě,“ začal ochotně vysvětlovat Eda.

         „Sinapi adipem plena, neboli hořčice plnotučná reaguje nejlépe“, horlivě popisoval působení myšlenkových emisí Eda, „zatímco sinapi calidi, neboli hořčice pálivá nejprve tvrdošíjně odolává, ale pak po několika dnech kolabuje.“

          Eda takto popsal několik dalších druhů hořčic, pak pokračoval s droždím, slaninou, špekem, a když se chystal na sýry a puding, pan Váša vyběhl z laboratoře a vůbec z bytu a hned vedle v hospůdce Obyčejný svět do sebe nalil dvě velké vodky a silného turka. Tak se ovšem nedostal k původnímu účelu své návštěvy. Zeptat se, na co Eda potřebuje tolik peněz na své pokusy.

          Aniž by se odhodlal k další návštěvě, přece se dozvěděl, co Eda chystá a že by ve své snaze, dojít k určitému výsledku, potřeboval finanční pomoc. Jejich telefonní rozhovor se poněkud protáhl a mobil pana Váši přestal fungovat. Naštěstí v době, kdy Eda zrovna chtěl vyslovit tu šestimístnou částku v korunách. Nešlo o několik knih Masaru Emota, ty si Eda již opatřil, ale chtěl pokračovat v jeho pokusech s vodními krystaly a k tomu potřeboval mikroskop, mrazničku, chladící desku, dávkovač, pipety, stojany, filtry a další zařízení. Příprava pokusů s krystalizací vody se ukázala nerealizovatelná. Vybavení laboratoře by přesáhlo několikanásobně výši úspor i majetku pana Váši a Eda ze svého stipendia sotva platil nájem.

        Bylo to líto nakonec i panu Vášovi, když mu Eda zapůjčil k přečtení Emotovy knihy. Vody, jako základního životního elementu si pan Váša vážil, a když se dozvěděl, že voda umí číst, že má paměť, že je schopná vstřebat dobré nebo špatné vibrace a myšlenky, že vnímá hudbu, byl nadšen. Dokonce se dozvěděl, že jeho tělo obsahuje až 70% vody, která přenosem vibrací přirozených slov může změnit život ve šťastnou idylku. O léčivých účincích vody nepochyboval. Leč, Edovi pomoci nemohl a jemně ho začal přesvědčovat, že by své myšlenkové přenosy mohl zkoumat na jiných médiích.

          Eda pochopil, že jeho představy bude možné realizovat až po dokončení studia. Nevzdával se však možnosti pokračování pokusů přetvářet fyzikální svět svými myšlenkami, ať již pozitivními, nebo negativními v možnostech, které by se daly v současnosti využít. Vyzpovídal strejdu, kam tak pravidelně chodí a dozvěděl se, že má svoji společnost, se kterou tráví večery u Glaubiců při dobrém pivečku a vynikající kuchyni paní Alžběty.

            „Strejdo, ty prý chodíš pravidelně vysedávat ke Glaubicům?“, snažil se Eda nenápadně navázat hovor pro svůj záměr.

        „To víš, máme tam svoji společnost, sedí se nám tam dobře, vzpomínáme a bavíme se, probíráme svoje záležitosti, radíme si a hlavně, všichni máme rádi pivečko našeho Pepy“, spokojeně odpověděl pan Váša.

          „Přemýšlel jsem, vlastně je známo, že pivo je nápoj, který je de facto voda s absorpcí a vstřebáním různých pozitivních a neutrálních látek“, začal vysvětlovat podrobněji problém, který chtěl zkoumat.

            „Co to breptáš“, rozdurdil se pan Váša, „jak můžeš říct takový nesmysl, že pivo je voda s nějakýma látkama. Pil si někdy pořádný pivo?

        „Samozřejmě jsem již pivo ochutnal, ještě jako nezletilý, a bylo dobrý. Jen se nerozčiluj, přece je jasný, že v jednom litru piva je průměrně 920 gramů vody. Zbytek jsou ty různé pozitivní a neutrální látky“, ohradil se Eda a pokračoval.

            „Ovlivněním složení těchto látek by bylo možné zkoumat diuretický efekt piva, frekvenci mikčního projevu, dobu průtoku a dobu mikce.“

         „Jak by sis to představoval? To by si chlapi měřili tu tvoji mikci, nebo čůrání stopkama, nebo bys to dokonce zaznamenával ty sám?“, nestačil se pan Váša divit nápadům Edy.

          „Bylo by to dobrovolný samozřejmě. Já bych jen někomu vybranýmu dával pít pivo, na které bych předem působil zaměřeným pozitivním myšlenkovým vlivem, a ostatní by pili pivo po negativním myšlenkovým působení. Pak bych provedl analýzu a korelaci. Šlo by hlavně o poměr draslíku a sodíku“, doprovodil Eda svůj nápad podrobněji.

        „Tak podívej ty draslíku. Tohle si zkoumej, kde chceš, třeba ve vaší menze, nebo na farmářským trhu, ale ke Glaubicům, tam ani nepáchneš. Tam tě nechci vidět, to si pamatuj“, rozhořčeně pan Váša nápad Edy zavrhnul.

        Jejich debatu pan Váša ukončil jednoznačným odmítnutím a Eda byl zneuznáním svého postupu k ovlivnění optimálního močení hluboce zklamán. Nemohl strejdu pochopit, když z jeho vyprávění věděl, jaké problémy s mikcí a prostatou jeho přátelé mají a na co si nejvíce stěžují. Byl odhodlán neustoupit a jejich problémy vyřešit.

          Rozhodl se dokonce vstoupit přímo do problému. Jednoho dne zjistil, kdy jde strejda ke Glaubicům a vydal se tam nenápadně také.

           „Dobrý večer pánové“, uctivě pozdravil přítomné u jednoho stolu, ale dočkal se překvapivé odpovědi.

          „Hello, hello young man!“, zahlaholil typickým hlubokým, plným hlasem jeden z oslovených.

          „What do you want? Would you like a beer?

          Eda se zarazil a polekaně ze sebe vysoukal jeden z mála výrazů, které ovládal bravurně: „Yes sir!“

        Asi nezvolil správnou odpověď, ale to nevadilo turistům, které oslovil. Hned mu uvolnili místo u stolu, přivolali Pepu a objednali pro Edu pivo. Správně si připili a bylo znát, že jim je Eda sympatický, hlavně svou angličtinou s irským přízvukem. Po třetím pivu se již Eda plynně rozhovořil a zábava narůstala. Jen do doby, než prošel kolem něho ke stolu své společnosti strejda Váša. Když zahlédl Edu, poklesl mírně v kolenou. Měl náhlý pocit dušnosti a obrázky na stěně se mu zdály být rozmáznuté. Když přemohl leknutí a zdolal balanc, ta se nadechl a zařval:

        „Ty eminente dobra a zla, ty orientální Alibabo, ty nedoštudovanej alchymisto, ty krystalickej skladníku pálivý hořčice, koukej odtud mazat, než ti ty tvoje pozitivní myšlenky z hlavy vytluču a zbydou ti tam jen negativy,“ rozhořčeně a dotčeně ze sebe vyléval vztek pan Váša, protože mu Eda vstoupil do jeho království.

           Eda příliš dlouho nečekal. Vyskočil od stolu jak bodnutý vosou, popadl kabát a zmizel v podloubí.

          „What ‘s the problém? „ ozval se rozveselený turista s knírkem pokrytým pěnou od piva.

        „Pánové, zůstaňte v klidu. Právě jsem vás vysvobodil ze spárů lidového léčitele, který již na vás začal působit pozitivním myšlenkovým pochodem.“

          „Pepo,“ zavolal na vrchního, „přelož jim to, a přines mi pivo s malým fernetem.“

         Pan Váša již uklidněn, se odebral ke stolu své společnosti, která na něho hleděla tázavě a s obdivem. Pozdravil se s nimi a řekl, že musí vymyslet, jak se Edy zbavit, aby fyzikální svět nebyl ohrožen myšlenkovými vibracemi nezodpovědného emitenta.  

 

---