Když šašek na trůn chtivě myslil...

Psal šašek dopis, králi – kárný

že má prý plné králíkárny

a že by stahoval je z kůže

Že vladař měl by z kůže sdírat

tak jako lapka, jako pirát

je to prý dobrá známka muže

Pak se též tento šašek chlubí

že má snad lepší nohy, zuby

a že i dřevo lépe řeže

A že by trůn mu vcelku slušel

Na to mu král jen sdělil suše

že trůn mu nedá do manéže

Král šaška pozval – na sklenici

aby mu mohl v klidu říci

„Šašku, co jen tě napadlo to?“

„Přeříznout můžeš mnohé jistě

Já bych však možná na tvém místě

neřezal. Proč? Nu, prostě proto“

 Šašek se brání, že je sprosté

myslet na přeříznutí, posté

„Sprosťák jste, hulvát, vy to víte“

„Já, šašku, připíjím ti révou

Na mysli měl jsem pouze dřevo

když mluvím k tobě s něžným citem…“

 Šašek již vyloženě pění

rozvážného v něm pranic není

 „Vy jste jen poskok Lidojedů

Obrů, jimž dáte naše děti

s vámi kněz trůn už neposvětí

S vámi já velkou bitvu svedu“

 „Důkaz, že jídám děti, chybí?

Jo, ty máš pocit – aha. Kdyby

v potoce ptáci byli, vzpomeň

Na nebi by si ryby pluly

a z miliard by byly nuly

a z čiré vody nejspíš oheň

 Šašku, tvůj humor už mě nudí

ještě mě začne píchat v hrudi

a ty pak řekneš, že mám lepru

Troufáš si myslet na vladaře

i jako šašek znáš jen nářek

tak já ti radím, radši nepruď“

 Šašek pak neskutečně běsní

s rolničkami na cestách lesních

nezbloudil dosud, potkáte ho

Volá a křičí, tu se svíjí

vykládá o demokracii

Kopyta se měl držet svého…