vůně klihu

ahoj redaktore :) já nevím, jestli nostlalgie, spíš postoj k životu a představy, které má každý nějaké :) baví mě vymýšlet nové metafory pro své pocity a jsem si vědoma, že působí na lidi někdy neprůhledně, ale nedokážu se jich vzdát, naopak, pořád víc mám potřebu psát takhle

ono se to nějak časem vystříbří :) děkuju za komentář

 

Z té básně číší, alespoň pro mne, nostalgie. Jako obvykle projevuješ odvahu do zajímavých obrazů, byť se v nich ztrácím, a asi nejen já, na druhou stranu nemám pochybnost, že vyjadřují dobře tvé pocity a ty mají přednost a navíc mi ta báseň sedí svým pěkným rytmem a je ve svém obsahu kompaktní.  A i když jsem napsal, že se v některých obrazech ztrácím, pak je to spíše nedostatek mého vnímání, ta neotřelost i jakési nedostupné tajemství do poezie patří.

janry, díky, jsem ráda :)

na brusný papír padala kuže pokácených stromú..ale aj ostatné veľmi dotklo 

ve vzduchu viselo prostěradlo s vyboulenými nosy

presne toto mi ešte vŕtalo hlavou - prečo tie nosy

vďaka!

gabika, to je o truhlářích, o kredenci, jak asi vznikla, jak žili kdysi a že v tom dřevě jsou furt!... chtěla jsem napsat poemu, ale to by bylo na strašně moc stránek... v tom mém kredenci jsou celkem čtyři nátěry... umíš si představit, kdo všechno ho měl doma? a kdo všechno na něm nechal kus svý práce? ... to prostěradlo znázorňuje ty duchy, které občas vidím, když natírám ... pamatuju, jak jsme jako malí lítali s prostěradlem na hlavě a strašili... tak takhle ale už  bez strašení :)) jen tam pořád vidím ty obrysy tváří... hm..asi jsem divná :))))    a díky že čteš :)

agátka, tak som tu zas a konečne nechávam aj stopu, dávaš mi zabrať-rozlúštiť, pochopiť, precítiť...si už pre mňa vysoko, ale ešte stále sa snažím dosiahnuť a nenechať si ťa odletieť, pre mňa, jednoduchú, do nedostupných výšok...ach, som dnes poránu nejaká patetická, či čo :)))*

díky za čtení :)  jj, zrovna připravuju nový nátěr na komodu, tak si tak říkám, kdo všechno na tom nechal prsty...

/T líbí se mi.

Renovační chirurgové. Řežou, mění, vyjímají. Řemeslně Tebou podaní řemeslníci. Vůně v truhlárně mám rád. Ve verších dotyky až dadaismu. Představuji si, jak vkráčíš do okamžiku realného dění a pozoruješ... a odloupáváš si vše, do svých "tvarů." Poté nám nabízíš hezké, hezčí, nejhezčí.   

Oči ani mysl odtrhnouti nelze. Krása, pohyb!

T

Prečítal som si to s potešením od začiatku až do konca.

Od bolestné minulosti / nikdo nedupal ani nezpíval/ s respektem / jako by přicházeli a nesli dary/ k lidem a jejich umu a vzpomínky navrch...skvělý kousek:-)

Momentálne nejsem jako cune v lihu, tak jsem si mohl tvoje dílko nerusene precíst. Nepatrím sice mezi odborníky na haiku, ale zdá se mi, ze tam tentokrát pár slabik prebývá... ;-)e

Vůně domova... lesa... minulosti...  pomíjivosti   všechno záhadně propojené v přítomnosti