Kulhavý bůžek opilosti a němý Apollón

Presne tak to chápem, dym dvojtaktov je príšerný. S tými autami: Keď niekto bľaboce, ako mu to nevychádza s peniazmi, ani v najmenšom nedá dopustiť na svojho tátoša, hoc ten zožerie z rodinného rozpočtu najviac! (Vlastne po hypotéke, takže druhé miesto.) Alebo: Rozkríkne sa, že v kebabe sú nejaké škodliviny, a zrazu kebaby krachujú. Ale že tie isté sračky jedia vo všetkom ostatnom, to im nevadí. IQ hojdacieho koníka?

první poznámka mě pobavila dosyta. ano, tohle jsem sice ještě neviděl, ale už jsem o tom slyšel. síla.

poslední: souhlas, možná by to někdo mohl vnímat jako mou obhajobu kvalitních aut (ty ne, znáš mě), tak dodávám, že nesnáším jakákoli auta. ale dostal jsem totální zásah, takže to bylo v tu chvíli dílo okamžiku. byl jsem otráven.

Nedávno som zažil, ako do vcelku nóbl podniku prišli ONA+dvaja poskokovia (sekretárka+ing x 2), a ona ich nenechala objednať, veď načo, keď je všetko na webe, tak miesto TROCH metrov k pultu ich donútila čakať, než menu podniku nájde na celosvetovej sieti. Podľa toho to aj trvalo. Ja neviem, kadiaľ sa ide z tohoto blázinca von.

Taliani boli rázni a úprimní, emancipácia aj z nich urobila šašov.

Trabantov regiment neurobí ani miliardtinu škody z gigantickej produkcie emisii áut zvyšku sveta. U trabantu je smrad vidno, katalyzátory sú na to, aby škodliviny nebolo vidno.

díky ,a2a2a, výběru si cením a ještě více tvého zastavení a komentáře. ta volební je spíše vtip z věže, kam se už volební lístky ani nenosí, natož aby pak byly brány vážně. takže nemá žádnou skrytou preferenci.

zdendo, i tobě díky za zastavení. japonce nevydávám za nějaký nevídaný postřeh, spíš za stále jakoby nevídanou věc. skutečně jsem je takto potkal a musel jsem je uložit do textu, který je mi v podstatě jakousi kronikou, deníkem.

Čtu tě znovu po nějaké době. Zajímalo by mne, zda bys tu první o kulhavém bůžku, atd. dnes napsal stejně či spíše, zda ji jednou nezměníš. Ale nicméně jsi dobře, nápaditě, třebaže proti mé potřebě naděje, pojmenoval šířeji rozprostřenou náladu. Ovšem nějak mi to nezapadá do celého tohoto souboru mikropovídek. Asi je to tím, že všechny ostatní jsou v momentálním pohybu, zatímco ta první je jakousi předpovědí toho, co bude.

Japonci jsou bezvadní, vtipný kontrast a současně nový soulad - sluchátka, rouška, display.

Pochmurné líbánky. Tady se neumím srovnat s tím resumé, jako bych tam potřeboval namísto autentickou ... jedinou .... zkušeností.

Neorenesanční milenci. Pro mne asi nejlepší. Ten závěr je totiž, na rozdíl od Japonců a Italů méně kategorický a o to víc ironický a současně mi přijde jako projev rezignace.

Stehnice - sám o sobě pěkně jedovatý výraz - a i jako celek dobře zvádnuté bez nadbytečného důrazu.

Další challenge - tady se mi zdá, už tím, že zaujímá největší plochu a je na konci, jako bys chtěl tomuto souborku dát korunu. Ale postrádám tam tu jemnost vyjádření, ironii převažující nad rozhodným rezultátem.

Snažil jsem se nějak vyjádřit mé subjektivní přijetí. Oceňuji však dva fakty - tvou schopnost vnímat a nejen popsat na malinkaté ploše, ale ještě do ní umístíš jakýsi svůj komentář.

 

tož by mi mohly novinky.cz dát taky prostor a nějakou tu korunu.. díky agáto a atkij!

Jako se rada prochazim politickymi glosami Mitrofanova, u Tebe to zacinam mit podobne:)

stehnice je krásné slovo... kdesi jsem slyšela "lýtnice" - když má někdo tlusté kotníky :)