Přítmí

pár let zpátky
jsem se mazlil
v kolejním pokoji
se všema perverzníma Anetkama
uvnitř tebe

na stěně byly
desky bez hlavy
festivalový hůlky
co si tě náhodně vybraly
jako svojí čarodějku

dny od nocí
oddělovaly
rumový polibky
s příměsí levný rtěnky

všechno to bylo tak samozřejmý
každý tvůj nádech jsem si
mohl přečíst ze stropu
jako čtivě napsanou
románovou flow
a každá chvíle
vážila asi tak
dvacet příštích

-tehdy's ještě nepotřebovala tolik spát
   a -
já byl fakt nenápadnej horolezec-
možná i proto

první zakázaná
mozkomíšní exploze
byla po veřejný masáži paty
ve studený internátní kuřárně

někdy si říkám
jestli ještě někdy
při ranním svítání
budeš přes svý silonky

cejtit

to správný

přítmí