kdo první vykostí velrybu

všechno se to prolíná
když vstoupíš
vcucne tě a pozvedne sklenku…

fáze útěku –
ticho z matčiny síly umlčet i postel
s knihou pod peřinou předčítáš svůj hlas
čistý povlak voní mandlem
(kde se vzala tahle péče?)
knoflíky nejsou knoflíky
jen kolečko obšívané nití  do kterého strkáš nehty
kolečko s precizním vzorem jako kola na vodě
žabky tráva spočinout do sucha umlčet
řev   když poprvé vystrčíš nohu z postele
a podlaha nikde
jen díra trychtýřem   bílým umělohmotným s odrápaným okrajem
skáčeš poprvé  
sebestředný   
teď!  opouštíš byt   žilou
rychle rychle    ještě tudy
hromadit skříňky nože vředy růže
odfukuješ jedno dítě a pak druhé rychle rychle roztrojit se
Pořád myslíš na mámu ?   to se poddá

Fáze trhnutí –
v kleci je bída obdařená strumou
nahoru dolů křeč a kostky ledu
sedí
nohu přes nohu
je všude v nás a tře se jako ryba
 
máš na mysli sílu nevzdávat se
bojovat padnout vstát a zase bojovat  za
mysl je bídná mrcha

byla to hra                   rozdílně rozehraná do všech směrů
s cukrem i bez cukru                            (ve stříkačce)
s pupínky na jazyku                                                   kdo první vykostí velrybu
a teď se červenáš
                            když ceníš zubiska jako bys vycenil past
pod dekou 
nikdo tě nevidí a mandl zrušili
místo něj na mandlích prázdniny

fáze odevzdání –
jako zasklený ve tmě
nazouváš si posté jedny a ty samé stromy
šněruješ
směruješ
      schody do nebe vedou přes nakopnutí do
tohle světlo zhasínáš rád
je kudrnaté

(a doktoři ví prd)