Blouznění středečního dne

*zvláštně hebké smutno* Tady se mi velice líbilo.

V básni se potkáváme s mořským jezdcem vonícím po soli a potu, s doktorem házejícím léky, se smrtí v písku a s filosofem, jenž učí jíst očima. Už z toho je patrná veliká obraznost, do níž je zaobalen pocit smutku, který dílu vévodí. Báseň není jen slepencem krásných míst a jednotlivých obrazů, je krásná celá. Smutek pro někoho, kdo básnířku opustil navždy. 

Prostý čtenář vždy riskuje, že si bude hrát na doktora či filosofa. Text vyžaduje zkušeného kritika, který by dokázal báseň opravdu zhodnotit a zařadit ji do příslušného literárního kontextu.

Já tu nechci ani kritizovat, ani hledat hlubinné významy, ani si hrát na filosofa, protože vím, že u takto vyspělé poezie se těžko čehokoliv z toho mohu odvážit. Mohu se básní kochat, protože mi k tomu dává mnohé podněty, je to "otevřené dílo". Rád se k němu budu vracet.

hodil po mne prášky? to asi ne , spíš po mě asi  a nebo mi je hodil na hlavu ...

čtu podruhé a líbí se mi ta prolhaná iluze a řev myšlenek... jj, našla jsem si..

 

qíčala: Rozumím. Budu doufat v tvůj návrat a že mne úplně nerozsekáš jako žížalu/qíčalu :) 

Vela zaujimavych miest *

Vstřebávám, váhám, dumám, zatím jen vypíchnu "pro řev myšlenek mi ochabují svaly".

Dost mist me oslovuje, nektere inverze by sly znormalizovat Temer precizni smutno ...hm

...*

Někdy zbytečně vystupňovaná slova do extrému. Ale dostala jsi mě. Nádherou nádhernou!