Náhlá smrt

O víkendu jsem bliknul za kamarádem do Buenos Aires a propařili jsme noc. Vzal jsem si pilulku proti kocovině a bliknul domů do Brna, kde jsem strávil zbytek neděle četbou. V pondělí ráno jsem bliknul do Mnichova do práce. Je neuvěřitelné, jak teleportace změnila svět: pracuju v Mnichově a bydlím v Brně, přitom mi cesta netrvá ani sekundu. Na internetu se dalo komunikovat přes půl světa, nyní se můžeme přes půl světa stejně jednoduše osobně vídat. Vyřizoval jsem jednu věc za druhou a večer, kolem šesté, jsem nastoupil do teleportační kabinky, že bliknu domů. Náhle se mi před očima ve velké rychlosti odvinul celý pracovní den. Objevil jsem se v dlouhém tunelu, na jehož konci zářilo jasné světlo. Ze světla sálal pocit lásky. Náhle ke mně tato bytost telepaticky promluvila: "Právě jsi zemřel. Jsem tvůj anděl-průvodce. Asi budeš dožadovat vysvětlení." "Zemřel? Jak to? Co se mi stalo: náhlá mozková příhoda? Infarkt?" zeptal jsem se. "Žádná nemoc. Tvé tělo bylo zničeno v kabině teleportačního přístroje." odpověděl anděl. "Cože? Závada?" bál jsem se. "Ne: takto vaše teleportační přístroje fungují: na jedné straně spojení je zničeno tělo a na druhé straně se objeví nové." informoval anděl. "Co je to za nesmysl?" nesouhlasil jsem. "Představ si myšlenkový experiment:" povídal anděl, "představ si, že nedojde k přesunu, ale ke kopii: že na druhé straně prostě jenom vznikne nové tělo. Z nových atomů. Potom ti musí být jasné, že to druhé tělo je někdo jiný. Protože je tělo vytvořeno přesně, má umělé vzpomínky na předchozí život, zkopírované z originálu." "Lidé... nic nevědí?" zeptal jsem se. "Jak by mohli? Do posmrtného života se dostanou až po smrti. A je nyní zaplevelen spousty kopií teleportovaných lidí. Viděls, jak ti před očima proběhl tvůj pracovní den v kanceláři? To byl celý tvůj život." vysvětlil anděl. "Takže já..." koktal jsem. "Jsi kopií těla, vzniklou tehdy, když se tvůj předchůdce, kterého jsem přivítal ráno, teleportoval z tvého bytu do práce."

---