Marie, promiň mi.

MARIE, PROMIŇ MI

16. října 2016, 2:37 ráno.

Nikdo na párty neměl samozřejmě ani tušení, že za několik málo minut bude Magdalena znásilněná a zavražděná. Jak by je to vůbec mohlo napadnout? Freiburg je přeci tak bezpečné město. Náhodné vraždy se tady vůbec nestávají. Tahle noc ale bude jiná.

Ačkoliv byl večírek na kampusu lékařské fakulty v ještě plném proudu, Magdalena se cítila unavená. Rozloučila se spolužáky a vyrazila přes staré město a podél řeky Dreisam domů. Světlo jejího kola poskakovalo přes žluté a červené listy stromů a ve vzduchu byl cítit podzim. Když projížděla kolem fotbalového stadionu, zahlédla na chodníku před sebou kráčejícího muže v kabátu s kožešinovým límcem.

Bývala by ho objela bez povšimnutí. On se ale otočil a nesměle na ní zamával. Když se k němu přiblížila, poznala ho také. Zastavila v šeru mezi dvěmi pouličními lampami a usmála se.

„Ahoj Muhammede. To je ale překvapení. Co tady děláš takhle sám v noci?“

„Procházím se.“

Kolem osmé ráno první běžec toho dne zahlédl její tělo v řece. Byla znásilněná, uškrcená a polonahá hozená do ledové vody. Devatenáctiletá studentka medicíny, která také pracovala jako dobrovolnice v centru pro uprchlíky.

Mezičasí

Jedním z důsledků kvantové mechaniky je existence tak zvaného mnohovesmíru neboli multiversu, tedy existence nespočtu ostatních vesmírů, které se od našeho liší různou měrou. V jedné z interpretací mnohovesmíru formulovaném fyziky Everettem a DeWittem dochází k odštěpení reality nespočtukrát každou sekundu do nekonečných miriád možností. Vznikají tak nekonečna vesmírů, v nichž se události odvíjejí jinak, než jak jsme je zaznamenali v naší historii my. V takovém mnohovesmíru pak existuje nespočet alternativních historií, nekonečno možností, jak se události vyvíjely.

Jinými slovy každý, byť jakkoliv smyšlený příběh, je v mnohovesmíru někde realizovanou skutečností. Jestliže se na realitu začneme dívat skrze optiku takového světa, pak se jakákoliv autorská fikce stane vlastně kdesi realizovanou skutečností. A tedy jakýkoliv smyšlený příběh je někde se odehrávající nebo odehranou alternativou, která je pro lidi v jiné části tohoto mnohovesmíru neméně skutečnou nežli je ta naše pro nás.

A v tomto mnohovesmíru se ptám: „Co byste udělali, kdyby vám někdo znásilnil a zavraždil dceru?“

2. září 2016, 15:32

Patrik jel na kole domů z odpoledních přednášek. Bylo horké babí léto. Voda v řece byla pořád dost teplá na koupání. Díky bohu za globální oteplování. Patrik byl myšlenkami už na rande a proto když přejížděl křižovatku, nevšiml si, že jede na červenou. Černé WV do něj narazilo v plné rychlosti a katapultovalo ho v několika saltech na silnici. Skřípění brzd, výkřiky kolemjdoucích, tupý, hlasitý náraz těla na asfalt. Helma mu sice zachránila lebku, ale jeho srdce přestalo tlouct. Chumel lidí nad tělem. Samá panika a bezradnost. „Snad tady záchranka bude brzo.“ Co s tím můžeme dělat?“ „Chudák kluk, takovej mladej.“

Davem se najednou prodral mladík, klekl si nad Patrika a začal s oživováním. Tlak na hrudník, raz, dva, tři, ctyři. A nádech. A raz, a dva, a tři, a čtyři. A nádech. A znova. A najenou se ozvalo slabé chrčení. Patrik začal dýchat, jeho srdce začalo znovu bít. Davem se projelo zvolávání radosti. Z dálky se ozvala siréna sanitky.

5. září 2016, 19:01

„A řekněte nám, Muhammade, kde jste se vlastně naučil oživovacím technikám? Je úžasné, že něco takového zvládáte.“

Mladý Afgánec si počkal na překlad do angličtiny, nejistě se usmál na televizní reportérku a pohledem přejel kamery a osvětlovače ve studiu.

„Bratr byl, měl Američany znát,“ soukal ze sebe. „Oni mu demonstrovali, jak dělat to. Na základně.“

„Na základně u vás v Alleppo?“

„Ehm,“ odkašlal si mladík a podrbal se v plnovousu. „Na základně, ano. Američani ukázali můj bratr a bratr ukázal mě.“

„To je wunderbar. A kde je váš bratr teď?“

Rozhovor byl poněkud křečovitý a nedával úplně smysl. Ale německá vláda tak strašně potřebovala nějaký pozitivní příběh o přínosu imigrantů, že reportérka státní televize ze sebe vydala všechno, aby dala vyniknout tak jedinečnému příběhu. Žádný novinář si přeci nenechá ujít státem sponzorovanou poster boy story.

A skutečně. Místo pomalu prosakujících zpráv o tom, že imigranti, co do země přišli jen za poslední rok budou ročně stát daňové polatníky přes 22 miliard Euro, najednou něco zářivého. Místo novoročních znásilňování v Kolíně příkladný Syřan zachraňující životy. Místo teroristických útoků a rozšiřujících se muslimských enkláv v Düsseldorfu a Berlíně krásný idol integrujících se uprchlíků.

13. září 2016

Magdalena vždy věděla, že chce těm chudákům pomáhat. Od září předchozího roku se do její vlasti navalilo přes milión lidí, kteří potřebovali pomoc. A kdo jiný by jim měl pomáhat, než ona, studentka lékařství? Kdo jiný by měl být vlakonošem willkommenkultur nežli budoucí doktorka? Jenže nikdo z jejích přátel nebyl odhodlaný se k ní připojit. A ona sama nevěděla, kde a jak začít.

Když ale zasáhla vyšší moc, jak si to vysvětlovala, a jejího přítele zachránil ten nezletilý Syřan, Magdalena pochopila, že svojí občanskou povinnost už nemůže zanedbávat. Vypravila se proto do nejbližšího centra pro uprchlíky na okraji Freiburgu a nabídla svou pomoc. Cokoliv, opravdu cokoliv. Můžu učit němčinu, můžu jim pomáhat na úřadech. Můžu jim shánět práci. Nebo shánět oblečení? Že už mají placené překladatele a pomocníky? Že mají hrazené kurzy němčiny? Že dostávají stejné příspěvky na ubytování, stravu a kapesné podle Harz IV jako rodilí Němci? To je jedno. Můžu jim třeba umývat nádobí na ubytovně. Teda dokud nezačne zkouškový...

Jenže ti mladí muži z Afriky a Blízkého a Středního Východu se nechovali, jak si Magdalena představovala. Nebyli příliš přátelští, ani veselí. Nedalo se s nimi přirozeně mluvit. Ani ne tak proto, že snad neuměli německy nebo anglicky. Ale protože nevěděli, co si počít v přítomnosti krásné, mladé brunety, která byla nejenom příjemná a usměvavá, ale i sebevědomá a přímočará. A nezakrývala si vlasy! A nosila krátké sukně!

2. října 2016, 12:21

Bylo nevyhnutelné, že se Magdalena musí s Muhammadem setkat. Nebylo to ale z jejího popudu. Samozřejmě o něm věděla. Jak by ani nemohla? Muhammad se stal klukem z plakátu, ztělesněním propagandy. Během září byl protažený tolika rozhovory na internetu, televizi, v rozhlase a v denících, že je ani nešlo zpočítat. I bundesminister vnitra se s ním nechal fotit pro Die Welt. Muhammad Khabari se stal celebritou.

Když freiburská radnice uspořádala informační posezení pro dobrovolníky, přirozeně pozvala i svou syrskou hvězdu. Na konci programu se Magdalena zařadila do fronty na pódiu, aby mu poděkovala za záchranu Patrikova života. Myslela to upřímně a byla dojatá. Stejně jako devět fotografů a dva kameramané. Kunderův politicko-estetický kýč se neštítí ani malých podií.

Zamiloval se snad do ní hned v ten moment? A zamiloval se vůbec? Jak se může někdo zamilovat do těch necudných nevěrkyň? Myslí snad někdy na něco jiného než na sex? Krátkné sukně napnuté na zadku. Obnažená prsa, líčené vlasy. A ta vzpupnost. Podávání rukou ženám? O bože!

3. prosince 2016

Muhammada zatknula policie. Usvědčily ho záznamy z pouličních kamer za stadionem, jeho DNA na Magdalenině těle, vlákna syntetické kožešiny z límce jeho kabátu na místě vraždy.

Jenže teď babo raď. Strmější pád tolik potřebného modelu propagandy evropská média nepamatují. Z příkladného přispívajícího uprchlíka násilník a vrah. Co s tím? Jak jen na to? Co takhle hodit to na ty Řeky?

Abyste tomu rozuměli. Mladý, nezletilý Syřan prchající před válkou se ukázal být 32 let starým Afgáncem, který se už v roce 2014 pokoušel získat azyl v Řecku. Jenže tam okradl a z útesu shodil místní dvacetiletou studentku. Byl usvědčen, ale po roce a půl ve vězení byl propušťen. A když se nedostavil na pravidelné setkání s policií během své podmínky, nebyl na něj ani vydán mezinárodní zatykač a tak se Muhammad napojil na masivní imigrační vlnu a na podzim 2015 zažádal o azyl v Něměcku, kde ho jako údajný nezletilý Syřan dostal za dva měsíce. Jo, je to jasný. Můžou za to Řekové. A hlavně nezevšeobecňovat jeden nešťastný příklad na všechny uprchlíky. To je logické a korektní.

22. února 2017, 23:11

Muhammad neměl být propuštěný na svobodu. Ale byl. Podezřelým z vraždy a znasilnění by se nemělo dostávat svobody před rozsudkem. Ale dostalo. Nezapomeňte, že v našem mnohovesmíru je možné cokoliv. Nejenom v mnohovesmíru.

Ale zasloužil by si smrt? V humanistické a tolerantní Evropě byl přeci trest smrti zrušený. Ano, stát by neměl mít právo zabíjet. A taky že nezabíjel. Zabíjela brokovnice.

I v alternativním Německu, jimž se protíná tento příběh, je ale prakticky nemožné vlastnit střelnou zbraň. I v tomto alternativním Německu je trestné byť jen v kapse nosit nůž. Ale když je někdo nimrod, něčím střílet na honitbách musí. To se rozumí. A Magdalenin otec nimrod byl.

Stojí teď proti tomu snědému, zarostlému chlapovi, který znásilnil a zavraždil jeho holčičku. A míří na něj brokovnicí. Vysledoval si ho a počkal na něj u řeky. Nedaleko místa, kde jí, kde jí...Teď tu stojí na zasněženém břehu, opřený o nekonečna alternativních realit, která se každý okamžik odlupují od té, v níž právě drží prst na spoušti. Je takové ticho. Jenom voda v řece občas zašplouchá.

Němci jsou kultivovaní a slušní. Tři generace od druhé světové války se s precizní německou důsledností sebemrskají do pocitu kolektivní viny za veškeré zlo světa. A kdyby na to náhodou zapomněli, někdo jim ten nevymýtitelný nacismus v jejich krvi rád připomene. Když se to hodí, aby je srovnal do latě. Tak jak by nějaký Hans Ladenstein teď mohl stisknout kohoutek a popravit toho chlapa před sebou? Jak by mohl?

Hans stiskne kohoutek. Desítky broků trhají Muhammedovo tělo. Hans kohoutek nestiskne. Muhammed se s hrůzou v očích otočí a utíká pryč. Schrödingerův syrský afgánec a afgánský syřan. Schrödingerův nezletilý dospělý a ekonomický imigrant uprchlík.

Mezičasí

Fahima sedí na staré lavici před svým polorozpadlým domem. Dole na nedlážděné cestě ženou pasáci kozy na vysušenou louku. Kdyby mezi nimi byl alespoň jeden její syn. Ale všichni tři jsou pryč. Už několik let. A poslední dva měsíce ani neposlali peníze. Fahima si povzdechne a zadívá se na východ. Přes hory Koh-i-Baba snad konečně přichází bouřka. Dobře, dobře. Je to potřeba.

Copak asi dělají? Jak se asi má Muhammad v té zemi, kde všem dávají zadarmo domy a auta a jídlo a peníze? Proč se ale tak dlouho neozval? Fahima se zvedne a vejde do domu, aby si uvařila oběd. S vodou ale musí šetřit. Sucha jsou čím dál delší a horší.

Jsme teprve na začátku.