O zrcadle, které se šklebilo

V předsíni viselo velké obdélníkové zrcadlo. Členové rodiny se před ním česali a upravovali. Maminka si na víčka nanesla krásné oční stíny, zvýraznila si řasy a rty si natřela rtěnkou. Zrcadlo se na ni mile usmálo, aby viděla, jak je krásná. Tatínek se před zrcadlem česal a upravoval si svou bradku.Také na něho se zrcadlo hezky usmálo. Holčička Lucinka si česala před ním vlásky a pletla krásné copy. I na ni se zrcadlo mile usmálo.

Jenom s klukem Vaškem byly problémy. Vašek si stoupl před zrcadlo a místo aby se učesal, začal před zrcadlem dělat různé obličeje a všelijak se pitvořit.

„To je ale protivný kluk,“ pomyslelo si zrcadlo. „Na toho se usmívat nebudu.“

A udělalo na Vaška taky obličej. Protáhlo pusu, bradu svěsilo dolů a Vašek měl hned malinkaté nožičky, dlouhatánské tělo a protáhlou hlavu. Začal se tomu hrozně smát.

„Mami, to je legrační zrcadlo,“ volal. Maminka se přišla podívat. I ona měla krátké nohy a dlouhé tělo.

Zrcadlo se rozhodlo udělat další obličej. Našpulilo pusu a Vaškovi se hned roztáhlo tělo do šířky, vypadal jak malá bečička. Taky z maminky byla najednou kulička. Oba se tomu teď hrozně řehtali. Tatínek se proto přišel podívat, co se to děje.

A zrcadlo opět změnilo obličej. Vaškovi, mamince i tatínkovi se teď protáhly krky, připomínali žirafy. Všichni z toho dostali záchvat smíchu. Slyšela to Lucinka a přišla se taky do předsíně podívat, čemu se to všichni tak chechtají.

Když zrcadlo vidělo, jak se všichni popadají za břicho, nevydrželo to a začalo se taky chichotat. A protože při smíchu neustále měnilo obličej, tatínek, maminka, Vašek i Lucinka měli jednou nožky krátké jako jezevčík a hned nato nohy vysoké jako čáp, hned měli tělo jako tlustý brouk, hned tenké jako vážka.

A tak se všichni hihňali, chichotali, řehnili, zrcadlo, maminka, tatínek, Vašek i Lucinka. A když se dost nasmáli, tatínka napadlo, že by mohli pozvat sousedy a známé, aby se s tímto šprýmovným zrcadlem taky pobavili. Proto se za zrcadlem nejprve přišli podívat kamarádi a spolužáci Vaška a Lucinky, potom tatínkovi známí, maminčini známí, sousedi a všichni se svíjeli smíchy.

Zrcadlo se svými obličeji slavilo velké úspěchy. Do předsíně se už všichni zájemci ani nemohli vejít. Tatínka napadlo, že by jejich zrcadlo mohlo vystupovat na Petříně, kde jsou další podobná zrcadla. A tak své zrcadlo přestěhovali na Petřín a to se pitvořilo, šklebilo, mračilo, culilo, špulilo pusu, protahovalo tváře a chodily se za ním dívat davy turistů z celého světa. A smáli se a smáli.

Běžte se za ním taky podívat. Stojí to za to!