Škvíra ve zdi

Myslím,že krize někdy přestane být krizí už proto,že si třeba uvědomíme,že jsme prohráli(například v nějakém vztahu),cit se projeví jako cosi,co se neosvědčilo a my racionálně analyzujeme svůj vztah,svoje chyby(nebo taky chyby toho druhého). Někdy se třeba mýlíme v hodnocení minulosti,ale už dojem ,"že jsme to pochopili", nás může uklidnit.

Danny, Evo, Štírko, díky za odezvu:)

Velice zvláštní styl... 

zaujímavé

Díky za návštěvu, Evži

Velmi vydařené. /T

Umbratico, chápeš správně. Každá krize přestává být krizí, když je odhalena příčina, a příčina té příčiny atd. až někde "k Adamovi", a když chce člověk na konci toho řetězu příčin popadnout za klopy (nebo jánevím za pačesy) toho primárního viníka, s překvapením máchne do prázdna. Je to jak říkáš, s tím filtrem vlastního já, i když bez něj by hra asi nebyla hrou...

 Karle, Čudlo, to mě těší, díky

Mně ten verš "ten den,kdy jsem konečně popadla za klopy " nedává příliš smysl. 

Nevím,jestli text chápu správně ,když ho chápu tak nějak budhisticky. Možná po nějaké krizi jsi skutečně uviděla věci takové ,jaké jsou ,"všimla si jich" a byla jsi schopná žít jen přítomností.  - Dle budhismu totiž většinou přes vlastní já nevidíme svět a přes minulost a budoucnost nevidíme přítomnost.  Tip.

/*

Hezké, hezčí, nejhezčí, to je Tvá dálší perlička. Mám rád tvé verše!  

Já bych to taky chtěla umět:-) Dobrou!

Zase tvůj zvláštní styl, Dodolo, hodně se mi zamlouvá jednoduché -

ten den, kdy jsem konečně popadla za klopy

a viníkem bylo prázdno

neboť to bych chtěla umět:-)  Dobré!