Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevír(a)
Autor
atkij
zapátrat v paměti vody
bohatší o pár procent kyslíku nad vírem
je jedna z alternativ
nádechu
osvobození z norem řádů trubek
svolná k znovupřijetí života
přirozené formy pohybu
částic nerostů
útržků dne včera podzim v létě skoro rok
sycené obrazy za víčky
provokuje sedm špicí
zrcadlo hladiny láme hřebeny lesa
pláště mostu
zlatá koruna roztáčí energii pohody
bosých nohou sjezdů řeky jezů
klouzavých břehů večerů tebe
slánka nestíhá plícím
derou se derou v tonech svatojánských proudů
ještě než majestátně zaburácí
a uším se vetře
hatikva
28 názorů
corriente libre
13. 05. 2018Nenápadně přitažlivá tichou emocí co slídí po životě. A nachází. Vycentrovaná tam, kde se vynořuje...líbí se mi Tvůj náměr a trefy na první dobrou.
Nic není tak jednoduché a samozřejmé, jak by se zdálo. Nestačí věřit. Musí se tomu věřit a v sázku dát život...pak vše nabírá svou vlastní sílu. Každý nádech a výdech je nový proud života a jeho vír.
A ještě přidáváš kapičky z Tajemství bez konce. Rád jsem se nadechl:)
Je fajn, žes odhalila svůj aktuální přístup. Nemusela bys ani to:) a nikdo (rozuměj já) by se nemoh hněvat.
Však já nevymáhám, ujišťující smajlík. Jen se dělím.
Člověče, myslela jsem si striktně, že je to nejlepší (nechat báseň samodýchat), než jsem vyzkoušela, že obojí je v určitý moment a za určité konstelace skvělé. Ta pochopitelně nemusí být zrovna tady a teď, již podruhé dneska formuluji svůj názor v rovině širší.
Hodně zvláštní báseň. Jako by za ní byl kus vlastní nelehké(?) zkušenosti. Při čtení se mi vybavuje tvoje "velký kulový", kolem kterého jsem svého času chodila po špičkách a raději se na nic neptala.
Díky i dalším komentářům za "pokračování" a (aspoň pro mně) dovysvětlení básně:)
Atkijko (to říká qíčala moc krásně:)), víš, co bych chtěla? Nade vším, co čtu s ohromeným zaujetím? Vidět animaci. No, normálka tak jako si pustíš naučné video o vzniku života, vesmíru, pohybu tektonických desek, když se trhaly kontinenty, v pětiminutovém zrychlení či cosi obdobného, tak takhle zachytit proces zrození básně v hlavě autora. To by se teprv srovnávalo, zasněný smajlík.
Jo, a také ty smíšené genetiky. Tys napsala a ty víš. A jak čtu já, jak čte agáta, jak qí, jak Lerak, jak Danny, jak MarK, jak další? No prostě kolik jen je to básní a o čem všem asi? Tohle mě fascinuje.
A nikdy to nebudu vědět :).
Pěkné víření víry. A "zrcadlo hladiny láme hřebeny lesa" Hm ... fajnové.
Čím delší životní úsek kolem mne protéká voda zejména potrubím do pračky, vír vidím při vypouštění vany nebo vylévání kýble a okysličení jinak jistě přínosným a praktickým perlátorem mi nepřipadne ortodoxně nespoutané, k nádechu otevřít okna či vyjít za humna pořád není dost, vylovím vzpomínky... na předdětné vylomeniny a podstatně delší provětrávky... projeté peřeje, soudržnost, legraci, drobet adrenalinu, pohodu, nádheru krajiny z vodních toků, tak odlišné pohledy a přístupové cesty od těch z toků silničních. Té energie, která na nic nechyběla!
Víra je propracovanou konstrukcí, promítnutá do hudební roviny, to je spoutaná vášeň, zvláštní, zvláštní tím, kolik uvolňujících emocí poskytuje, aniž by laik tušil všechna ta osidla.
Které z těch lešení drží při životě? Všechna.
mě ta první část jako báseň nepřijde, spíše jako návod, soupis :) dneska jsi nám to naservírovala zvláštně... ještě se vrátím