Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sez deníku schizofrenika
Autor
jednooká panenka
24.2.2018
Je mi smutno a do zvuků písničky s zatoulaly mé pocity.
Můj příběh není jak z holywoodu. Je to zklamání a nadšení zároveň.
Začalo to včera, kdy jsem se rozhodla zase si vést deník. Jsem jen obyčejná holka se spoustou starostí. Oči mam vlhký slzama a srdce prázdný. Upekla jsem tátovi bábovku, když jí tolik chtěl. :(
Smutek vzal nohy na ramena a políbil mě na čelo. Trochu to studělo.
Táta zase vytírá a mé slzy se utopily v tom kýbli horký vody. Ruce se mi třesou a mé rozedrané jizvy...
Tupě zírám do prázdna a hledám to své já. A jediné, co mám je má samota.
Ach jo, kde je ta láska? Kam se poděla? Pročsi připadam jako naprostej idiot a budižkničemu?
Dej mi věřit v něco tak........
Docházej mi slova. Dej mi důvod věřit v něco tak obyčejnýho jako je láska! Lidi pomoc!!!
Někdy se člověk musí přemoct, aby nedělal další pitominy. Ruka mi pálí a já nevím, co mam dělat?! Tátovi asi jídlo nechutnalo. Jindy by si dal víc než jednu porci Ach jo, se mi nic nedaří, nic se mi nechce:( Máma jela na víkend pryč v Paze. Je mi tak..... smutno!
Těžko se mi.. svěřuji se s pocitem, že jednoho hezkého dnetakhle otevřu a začtu se a snad i moýná pochopim sebe!!!
Lidé s páskou na očích, vidím tu tmu a nepoznávám sebe. Dotýkám se svého těla, je tak studené!
Bezmyšelnkovitě se kejvu zepředu dozadu a na zádech mam smutek..
25.2.2018
Ze smutku uvyrostl strom. Zasaženej miliónama slz. Tak tu trouchnivým a čekám na smutek plamínkama v očích. Jenže nakonec to mělo bejt jinak.
Ani sestra neodpovídá :(
Proč na mě všichni tak kašlou a přídou jen když něco potřbujou?? Dotýkám se svojí duše, je tak studená. Bože, pomoc mi, co mam dělat, máma přijede dneska večer z prahy, ale to už budu dávno spát...
A tak si hraju kuličky a přemejšlim o životě. (přemejšlim a vnku sněží, na rukou mám spoustu památek, i tu na sebe)
A za těma hnědozelenýma očima se skrývá rebel vykoupanej v krvi - vlastní krvi
Přála bych si, aby si táta našel jinou paní a já bych mohla odejít z domu.
Na vratkých nohou stát nedokážu. Rány už nepálí a mé vzpomínky taky ne
A vůbec, rány nikdy nepálili. Jiný práh bolesti?
Když máš na dlani berušku, tak netleskej!
6 názorů
Evženie Brambůrková
25. 02. 2018Když budeš psát, já budu číst. Snažit se pochopit, ale to je hodně těžké. /T
jednooká panenka
25. 02. 2018děkuju za úsměv :)