MOUCHA VELIKOSTI D24

Díváme se na sebe. Její oči jsou jako talíře na pořádnou porci svíčkové.  V těch lesklých kolech, se odráží můj vyděšený obličej.

Vše začalo letící tečkou a lehkým bzukotem.  Pozoroval jsem letící mouchu. Tečka se zvětšovala a zvětšovala a bzukot sílil. Najednou mělo nepatrné nic velikost ptáčka. Připadalo mi to, jako kdyby někdo přede mnou nafukoval balón ve tvaru mouchy. Bumm! Hmyzí hlava se zasekla ve futrech dveří. Hleděla na mne. Sliz stékal z mušího sosáku. Modravé pižmo bylo pronikavé a pálilo mě v nose. Uvědomil jsem si, že mě ohrožuje hmyzí žravost, která funguje jako dobře promazaná mašina.

Pomalu couvám a jako v sugesci se dívám do tmavého oka. Vidím čtverce a trojúhelníky jako v kaleidoskopu, a všechny ty obrazce pulzují. Zády narážím do chladné zdi. Až teď si uvědomuji, kde jsem. V díře. 

Pozoruji černou hadici, která se vlní jako had, a kterou už mám přímo před očima. Počítám deset, devět, osm ... a doufám, že až se dopočítám k nule, tak se probudím, oddechnu si, převalím se na bok a odplivnu si a půjdu se osprchovat z noční můry. A možná, že svůj sen budu vyprávět v hospodě.

… sedm, šest, pět … Tmavý sosák se přisál k mému čelu.  „Fsssssssss!!“. Krouživým pohybem se zavrtává do lebeční kosti. Jsem připlácnutý ke zdi, a nemohu se odlepit. Nemůžu ten odporný chobot od sebe odtáhnout. Jsem pravděpodobně ochromen výpary. Necítím bolest, přestože, vnímám odlétající částečky kůže a prach z lebky.

Hmatatelný zvuk a vibrace, bez příznaku bolesti. Zvláštní pocit. Trubicí, která sebou cukala, začala proudit tekutina. Ztrácím vědomí. Mé tělo je tak lehké, tak vláčné. Zhasínám.