Fiasko

Ano,v životě je to často jako v románech. Velmi stojíme o nějaký příběh,ale stane se nám pak příběh úplně jiný. I lidé,kteří si dlouho myslí,že řídí svůj osud,mohou rázem zjistit,že se najednou zapletli do jiného příběhu než byl ten,ve kterém chtěli účinkovat.

Díky za odpověď, Umbratico, plně souhlasím. Ale tak trochu v duchu předchozí diskuse zde - když někdo nestojí o naši (individuální) duši, pořád jsme součástí té univerzální. Kulisy bariér, masky a role jsou jen na povrchu :-)

Velmi dobře napsaná báseň. Dávám tip za formu i za obsah. S obsahem básně se mohu ztotožnit. Často se stává,že někdo ,o koho bychom velmi stáli prostě nestojí o naši duši. Nemám ale ráda snahy udělat za nějakým vztahem tlustou čáru a odříznout se od něho. Nikdy nemůžeme vědět,jestli ten vztah třeba časem nebude pokračovat dál a taky ten vztah můžeme časem přehodnotit,když pochopíme,co jsme nechápali dřív.

Karle, ano, to je to vlákno, vzpomínky jsou asi pokračováním zvtahu. Tuto odpověď asi dlužím i zvedavcovi.

Evo, nejsi připoutaná:)

Já to zase mám dané dvou fázovou energií (tří je patogení popularizmus, který mysl nepobere.) Ty rezonance, byť  pouhé chvíle okouzlení, je věcí úžasnou. Stejné je to s kotvičkami času sdílení, které přece nejde (někdy bohužel) vymazat ze života. Jednou jsem stál v marketu ve frontě u lahůdek. Přede mnou stála mladá žena, která se rozhlížela. Oslovil jsem ji. Během té krátké chvíle jsme si řekli otevřeně tolik podstatného "o našem životě," že je to až neuvěřitelné. Po, ani ne pěti minutách, byla u pultu obsloužena. Zaplatila a podívala se na mě takovým zvláštním pohledem ... Rozloučila se a pozvolna odcházela. U východu se otočila, usmála a zmizela v davu. Stál jsem u pultu a byl úplně vykolejený. Do dnes po létech jí mám v hlavě. Každou větu, její úsměv a pohyb chůze. Nikdy na to nezapomenu. Za ten okamžik jsme si projevili tolik souladu a myšlenek, kterých jsem si nedokázal projevit s býv. chotí za celé manželství. A to řečené vlákno pociťuji dodnes. To je tá moje zmíněná dvou fázová energie. Tak podobně sdílím s Tebou, Dodolo 

Bože ...díky za to ...

Zvedavec, Tvoje otázky otvírají další roviny věci, šlo by v tom otvírání zajít daleko, mezi láskou či sympatiemi a připoutaností je nepatrný a zároveň nebetyčný rozdíl. Kdybychom to rozebíraly dál, došly bychom až někde k individuální a univerzální duši, pokud něco takového existuje (doufám, že jo), a pokud neexistuje, mohly bychom dojít až ke kvantové provázanosti apod. :-)

Nežertuju, o "vztazích" na úrovni hmoty, subatomárních částic se vedou filosofické diskuse, hranice života a neživota a podobné pikantnosti se vážně řeší, viz dokument Kvantový aktivista na YT. Jde vlastně o hledání transcendentna a tím prapočátku vztahů vůbec na fyzikální, nejen metafyzické úrovni. Materialisté to považují za mimoňství, já třeba ne. A pokud jsi do těchto vod někdy zabrousila, považuješ to možná i Ty za otevřenou otázku.

Nechtěla jsem sice zajít až tak daleko, ale díky za podnětné otázky, mám skoro pocit, že k nim nešlo nedojít :-)

Díky Evži

hm, odlúčením zato všeličo aj končí, inak by nám smrť blízkych mohla byť ľahostajná, či nie?

ľudská prítomnosť - vzťah - obohacuje, je to inšpirácia a prúdenie medzi zúčastnenými na základe spoločne prežitého, keď to prežívanie skončí, musíme si vystačiť s tým, čo už bolo

spomínam si na svoju prvú platonickú lásku, učiteľ na základnej škole, zotrváva v mojej mysli dodnes, som pripútaná? Ja som za svoju spomienku vďačná

S tým vlastnením a obmedzovaním  - tomu rozumiem

Je to k zamyšlení. /T

Evo, je to tak trochu o připoutanosti nebo vlastnění, které může být někdy velmi subtilní, a to na všech možných úrovních vztahu či vztahů. Nemyslím teď závazné osobní vztahy - rodinné např., kde člověka váže povinnost, ale vztahy v neširším smyslu. Ze své podstaty netrvalé, kde třeba jen něco nezapomenutelného zarezonovalo, nebo platonické, kdy ten druhý není "puštěn" třeba jen z hlavy. Může to být klidně třeba táborový vedoucí, nebo prostě nějaký "idol":) Je to tak trochu narážka i na toho Tvého "draka" - odloučením nic nekončí 

zaujímavá sebareflexia

detaily nepoznám, neviem posúdiť, či nie si náhodou príliš prísna na seba, ale aj to možné je

vidím to tak, že vzťahy dôležité sú, bez nich je človek stratený

pri nadviazaní vzťahu, myslím si - záleží od motívu zúčastnených  a od toho, či niekomu neubližujeme (a dať na misku váh všetky dotknuté vzťahy býva často veľmi ťažké)

Dodo, ne, vůbec, máš pravdu, snad bohužel:-(

Doufám, Goro, že ta moje otázka v reakci na tvá slova nevyzněla nějak tvrdě, já ten "vnější pohled" na tvou roli vidím v tvých příbězích a povídkách, jinak bys určitě nemohla psát, tak jak píšeš :-)

No, co je nejvíc bolestné a ponižující, to je moje parketa, v tom se nemýlíš:-), že si člověk připadá jak ten žebrák...

Naopak, mam pocit, ze Ti rozumim do puntiku...:-)

 

Agáto, já myslím, že to nikdy není nedůležité, i když v tom "všeobjímajícím" kontextu, jakto řekla atkij

díky za empatii

Atkij, s tím nadpozemským všeobjímajícím jsi to řekla moc pěkně.  Ano, máš pravdu, i když i ta druhá varianta je správná.

hm... jak já tomu rozumím... líbí se mi jak jsi vyjádřila tu touhu v tom druhém něco zanechat, ne že si člověk odnáší to něco (intenzivního, bolestnýho) sám... nepřetrhat nitky..  a jak je to po čase nedůležitý  chválabohu za čas

povedlo se ti

Kladu si otazku, jestli mam vnimat jako promluvu k pozemskemu ... ci onomu nadpozemskemu vseobjimacimu... nakonec, i kdyz se ze soukromeho duvody priklonim ke druhe variante a nebude tomu tak, nevadi. Poezie nepredurcuje chapat doslova, ale treba se jen zastavit a cekat, az vejde ...

Kdepak, děvčata, to přijetí vnější role přišlo najednou a bylo to vysvobození. Copak jste nic takového nezažily? Goro, u tebe bych se teda divila... 

Díky oběma za reflexi, vlastně je důležitá, ukazuje, že přijetí vnější role (s odpuštěním a se vším všudy, obvykle po letech) není samozřejmost 

Metafory s lany a obsahově pěkné, jinak souhlas se Štírkou ohledně poslední sloky a verše...

Mám pocit, že to chce silnější naladěni ze tvé strany. V poslední sloce jako bys přijímala vnější roli. A asi by to měla být čistě tvá výpověď.