Nevidomý

Dnes poprvé jsem viděl slepce, kterak se učil chodit s náhradním smyslem dlouhé bílé hole.

Šel rušnou ulicí  a poslouchal člověka, snad přítele, který šel s ním

a dle jeho slov pohyboval bílou paží zleva doprava.

Ohmatával svět a učil se vidět hmatem a sluchem.

V tu chvíli jsem tramvají projížděl kolem a tento výjev ve mně probudil nějakou vyšší emoci, kterou jsem do té doby neznal.

V tu chvíli jsem si uvědomil, kolik lidí kráčí svými životy bez zážitků, úsměvu či radosti a nevšímají si krásného světa, ve kterém žijí jen jednou.

Kolik lidí projde životem bez povšimnutí, kolik jich projde životem \"slepých\"!

A co slepec, kterého jsem před chvílí zahlédl? Co když právě on chtěl vidět svět ve všech jeho barvách a ve vší jeho rozmanitosti?

Co když právě on se chtěl ještě jednou shlédnout v zrcadle vodní hladiny?

Ptám se: \"Je tento člověk slepý?\"

Nemá zraku, ale vidí, vidí svůj svět jenž vnímá jediným prstem bílé hole! Prochází s úsměvem, se zavřenýma očima, ale slepý není!

Slepí jsou ti mnozí kolem něho. Ti, kteří nechtějí vidět!

On chce, tedy vidí...

                                  ...jinak, ale přece.