Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodívej se na tu fotku...
Autor
Petr333
|
„Podívej se na tu fotku... neukazoval jsem ti už?“ pootočil ke mně Lišák displej telefonu
v útulný, ale nezvykle prázdný hospodě. Kde ticho rušila jen tlumená hudba
jakýhosi fajnovýho rádia ze severu a hihňání blonďatý, tragický servírky
permanentně zašitý za barem, kde patrně vyčkávala na vysvobození v čase zavíračky.
"Lišák" byla jeho přezdívka ještě z devadesátejch let.
Z dob našeho čundrování a naivních, černobílejch roků bez závazků -
než se každej z nás oženil, pořídil děti, zaháčkoval se hypotékou, pojistkama, půjčkou
aby nakonec odhodil rebelii a konečně se zařadil do osvědčenýho kapitalistickýho systému.
Kámoš na život a na smrt, prověřenej časem. Víc než brácha.
A tohle - byla naše hospoda.
Kdysi, měli s mámou a ségrou v pronájmu vyhlášenou pizzerku v Teplicích
kam se v dobách největší slávy sjížděla místní honorace
od prvoligovejch čutálistů, až po holky ze štaflů nedalekýho Dubí
kam jim, jak říkával dělával rozvozy, neboť ti vyhládne po jakýkoliv práci.
Zákazníky si holt musíš hýčkat. Stejně jako tajemství nadejchanýho odpočinutýho těsta
a oleje provoněnýho bylinkama. Jenže pak, už to šlo ráz na ráz.
Majitel ucejtil prachy, zvednul nájem tak, že nebylo únosný pokračovat.
Takže to zabalili. Ale svý know-how si vzali s sebou. No a většinu z těch báječnejch receptů
pak za rozumnej peníz podstoupili právě sem, majiteli týhle doposud sympatický knajpy.
* * *
Podíval jsem se na ten displej.
Na dobovým snímku z novin stála řada vojáků v baretech UNPROFOR před odjezdem do akce.
Jedna tvář se nepředpisově podívala na autora, právě ve chvíli pořízení snímku.
„Pavla jsi znal... ne?“
„Bejvalej mojí ségry,“ pronesl poněkud dramaticky.
„Jak jako znal?“ nechápu.
„Pavel, je po smrti!“ omračuje mne sdělením.
Jasně že znal.
Měl dítě s jeho ségrou a ačkoliv byl často na misích, jejich vztah se občas podobal filmu válka Roseových.
A když se pak po návratu kapánek zapletl s drogama, spadla klec. Vazba, Pankrác
dost roků natvrdo na to, abys jednou po návratu uviděl jinej svět, než jakej jsi znával.
Navíc s cejchem registru hledat práci. Lišák byl jedinej frajer, co za ním celý ty roky jezdil
s cigárama, štanglema salámu a nějakejma prachama na přežití.
„Co se sakra stalo, vždyť ho nedávno pustili?“ nechápu.
„To nikdo neví, dokonce si našel i práci kamioňáka,“ říkáš do prázdna hospody.
„Prej dojel domů, v ruce provaz, pozdravil souseda a šel se zamknout do stodoly.
Volal jsem mu, ale měl vypnutej mobil. Prostě sečet všechny proměnný
zatočil oko smyčky a o zbytek se postarala gravitace.
Deset cenťáků nad zemí a bylo po všem.“
Resumé poslední bitvy vojáka P.
* * *
„Slečno...,“ zavolám na servírku, abych to děsivý ticho už nějak zkrátil.
„Doneste nám ještě dvě piva a tullamorku, prosím?“
„No co mám s váma dělat!“ odsekla téměř dotčeně.
„Tak na co?“ visela ve vzduchu Hamletovská otázka.
Podívali jsme se na sebe a všechno bylo jasný.
I to, že tohle bejvávala, i naše hospoda.
|
15 názorů
Marcela.K.
26. 06. 2018bez komentáře...*
Evženie Brambůrková
04. 03. 2018Dobře napsané. /T
To je přece jasný, Gabi. Říkali v telce že se jaro prej blíží, tak alespoň něco...
gabi tá istá
04. 03. 2018som rada, že registruješ aj tiché tipy, Peťo, niekedy mi nie je do reči, ale do tipovania hej
asi je to tak...na človeka sa nabaľuje postupne viac a viac a keď už to nedokáže sám zvládnuť, vyberie si dobrovoľne smrť...
Hanko prý je teorie, že neexistuje jediný "hlavní" důvod k sebevraždě, jediná konkrétní událost, prožitek, je to spíše nějaká maličkost pověstná poslední kapka. Možná proto se nám zdá pokaždé nepochopitelná. I v tvém příběhu by to tak mohlo být. U mého kamaráda je to stejné přežil války v misích, přežil vězení, jen ten běžnej život už nedal.
aj v rodine bývalého sa stala podobná tragédia...vtedy som to nevedela pochopiť, kvôli tomu, že sa cítila nemilovaná, sama vedľa manžela, si v necelých 55 rokoch vybrala takúto smrť, všetko premyslené, pripravené lístky s rozdelením vecí po nej... našli ju v podrepe, keby chcela, mohla sa vystrieť a... nenašla dôvod, pre ktorý by tak urobila
*****
Taky máš, koukám, více smutných témat než veselých...přesto vypichuji tuhle větu, kterou máš asi od gurua Járy /pojem zaháčkovat/