Nic

Vzpomenu, zapomenu, vzpomenu,
zapomenu, vzpomenu, zapomenu polovinu
polovina se line pak vinu minu
dávno nevede to už k činu.
Kdo nic nedělá, nic nezkazí,
není důvod volnoběh mrazit,
moje existence nemá smysl proč by taky měla mít,
když na tomhle světe němá smysl nic du se zabít.
Stejně neexistuju už,
stejně pozdě je na změnu,
z piva sfouknu pěnu
a pak vim že sebe nikdy nepředběhnu.
Lehnu i když nemá to cenu,
jako duch přejdu přes stěnu,
celym domem se proženu,
a pak připravim si další menu.