na pracák nebo k Japoncům?

Líbí, ahoj Y.

už se těším \.)

no, chtěla jsem napsat něco o těch svých , ale nějak nestíhám, zatím to mám jen v hlavě, třeba někdy přejdou na papír.-)

Milanko, ahoj, ty věčnej optimisto :)) máš pravdu, ale já psala o tý chuti, kterou by člověk měl v jakýkoli době odkudsi vyšťourat a nedat se bez ohledu na politickou situaci, jinak ho to semele a bude jen nakrklej :)

díky za zastavení a čtení :) a že pozdravuju

Jituš až se kousnu, tak ti něco pošlu do emailu, mám někde stránky, ale asi zablokovaný, jsem hrozný lenoch... ale letos si fakt dávám závazek, že nějaký stránky už fakt udělám :)

lnice, tak to jsem ráda, když bavilo a ještě raději když inspirovalo.. to jako fakt? :))

dodola... jj, souzním s tebou

Petře, jasně, že to dám, to bych jinak ani nebyla já... ale prdele dělat nebudu!!! :)))

pedvo, jj, nejlíp se píše ze života, díky

vigan, ZDAR!!!

Dnešní mladí nemôžu byť optimisti, lebo ideológia ich k tomu nevedie. A za komunistov boli predsa plné noviny ponúk - na prácu, na školu, na kariéru... Moji rodičia splatili nový dom na kľúč za 12 rokov, ostatní podobne a v paneláku to bolo zadarmo, takže optimizmus na rozdávanie. A že sa makalo? To áno, veď sa aj čosi vybudovalo. Zlodejom-privatizérom trvalo 20 rokov, než to rozkradli.

Zaplať pámbu za ty hochy neotroky. Inspirovali tě k pěknému povídání.

Rád jsem prošel  tvým životem s plejádou nejrůznějších povolání a bavil se představou čím vším se dá více méně živit. Představuju si tě v keramický dílně, jaká byla v Pupendu s Bolkem a Holubovou. Jo, ty to dáš Jani.

Já se na druhou stranu těm mladým nedivím. To dnešní "snižování nákladů" na úkor zaměstnanců - nechodím k automatickým pokladnám v supermarketech, prodavačky se pak zlobí. Prý jim to nebere práci, protože "oni víc lidí stejně nepřidají". České dráhy a.s. propustily kvanta zaměstnanců, šéfové berou třista tisíc měsíčně. Přibývá lidí s psychickými a psychosomatickými potížemi kvůli pracovnímu přetížení. Stejně jde jen o nadprodukci, nadspotřebu a nadprodukci odpadů. Začarovaný kruh.

Ti mladí ale kritizují, přitom nemají smysluplnou alternativu. Únik k mnohahodinovému vysedávání u počítače bohužel není alternativa. 

 

moc mě čtení bavilo a inspirovalo.-)

... tva dilka z keramiky by me docela zajimala... co nejaka fotecka?

:) no já mám tu školu trošku okoukanou už, občas se tam usadím na pár dnů v létě, ale až bych ji ukončila (ale to se nestane) tak bych si určitě chtěla podat ruku s panem Josefem Vacovským, protože ty jeho ruce dělají nádherné věci a strašně ho obdivuju, no a pak už zalezu do baráku a budu jen tvořit a tvořit a tvořit :) mám toho ještě hodně v hlavě - škola by mi pomohla trošku víc tu hlavu a ruce zkamarádit

Jen potvrzení tvé nezmírající rozvernosti. Jen bych se rád zeptal, kam máš namířeno, až skončíš tu školu v Bechyni.

:))) zdar všem účetním .. i těm bývalým

kdysi šli do voleb maníci, co měli ve slibech "daňová přiznání na jeden list"... Já jsem na okamžik svému počítačovému hlasu rozuměl, že je měli ve slipech. Tak ti o tom píšu, protože si myslím, že by tě to mohlo roztáhnout. Tedy přesněji řečeno roztáhnout ti ústní otvor do úsměvu. A na závěr tě dorazím – já byl ve svém vidoucím mládí také účetním. S hlínou na věčné časy a nikdy jinak! (smajlík se spokojeným výrazem nad dobře vykonaným komentářem)

njn, to je druhá stránka, samozřejmě s tebou souhlasím, že nás zbytečně buzerují a ta byrokracie je někdy opravdu stupidní -

jako teď třeba povinnost ohlašovat úhradu pro "Evidenci náhradního plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením" a ještě dělat přehledy - kdyby ty prachy raději dali těm postiženým,  muselo je to stát majlant vymyslet takovou kravinu

kdysi šli do voleb maníci, co měli ve slibech "daňová přiznání na jeden list"... vůbec nevím, kam zmizeli... ty bych brala do vlády :)

ale účetnictví má svá jasná pravidla (nemluvím o neziskovkách,tam je to docela průšvih) a hlavně průhledná (a zase nemluvím o zlodějnách a třeba fiktivních fakturách a  oblíbených "vícepracích" a "Subdodávkách" )

 

účetnictví je o pořádku, všechno zapadá tam, kam má, když se tedy vede poctivě

už  jen z vašich komentářů by byla povídka :) 

lastgaspe, sepiš to, ráda si to přečtu :)

leraku, já si nestěžuju, za komančů bych si domeček nekoupila nikdy a těch možností co lidi mají.. jen je využít ... jediný, co bylo, byl takovej ten šedej klid, co se z něho dělala ta husí kůže :))

evžo, pokojskou jsem sice nedělala, ale brigádničila jsem na Kapitánovi, v lepší kavárně kdysi v Žatci a bylo to prima primisima :) a těch dýšek

kočko, jsem čekala, že tě tetuje a fetuje chytne :)))) měla jsem napsat kérkuje tak! :))

andělko, to je ono, nebát se žít i v sedmdesáti, je to skvělý, co píšeš, to člověk hned vidí ten věk jinak .. super!

goro, což mi připomnělo vlastní rodinu, když se ještě coby miminko Ondrášek nejmladší pokadil takovým tím šíleným způsobem - všude... uklízela jsem pak po třech, nejdřív Honzík ohodil zeď a pak velkej záchod, nestihli se o něj poprat :))) poserové .. taky budu vyhrabovat hovínka po slípkách sama, Honza ten žaludek prostě má slabej :))

Aleši, s tvojí maminkou bychom si rozuměli :)

kví, já bych šla na uměleckou školu a byla by ze mně výtvarnice a kreslila bych pro děti... tenkrát jak člověk neměl konexe nebo opravdu talent, tak měl smůlu... dokud jsem si na hlínu nesáhla, vůbec jsem netušila, že bych něco takovýho zvládla.. nikdo mě k tomu nikdy nevedl, u nás umění nic neznamenalo, takže jsem uměla nakreslit akorát prasátko a divnej strom. ale kdyby.... jj, kdyby :)) tak si to musím plnit na starý kolena no :))

gabi, tak tak :)

 

všem moc díky za čtení a zanechání otisku, vážím si

 

 

Mě už nějak došla šťáva řikat, tak nepopulární věci. A tak tokám, jak bylo dobře.  A řikám "děti jsou chudáci." Zvracím klišé a koukám, jak se to pěkně vsákne. A "bory šuúmí" ... a neprudí.

Ne, že není dnes bordel, ale alespoň jsme si jej svobodně vybrali.

 

Docela jsem si tě při čtení užil. I já vzpomínám na brigádnickou, závazkovou otročinu, která nás bavila mládím. Jako úředník jsem uměl jezdit s koňmi, svážet obilí, orat, vláčet brambory, sušit seno, česat  a sušit chmel, sbírat brambory, sekat trávu kosou i kydat.Makat jsem začal až v důchodu v moštárně, jako dealer bylin a mastí, skladník, vrátný a strážný. Doma jako účetní. Jen si tak říkám, co bych asi dělal dnes, při těch možnostech. Určitě bych nefňukal a na pracák nešel. Díky za povzbudivou reminiscenci./T

 

Taky jsem si s tebou zavzpomínala na celou řadu profesí. Mnohé z nich by ti dnešní mladí nedělali, ale pro mne to byly nové a nové zkušenosti./T

Co bych už ale nikdy nedělala - pokojskou v horském hotelu.  Je to děsná dřina. :-) Vařit tam bylo  lepší. A šít na zakázku taky nebylo špatné.

Prostě, každá práce má něco do sebe. :-)

Na pracák nebo k Japoncům? Vždyť to se nemusí vylučovat – což si takhle zaletět na pracák do Japonska? Hezké počtení. Jsem vždy rád, když se o Písmácích (obzvlášť o těch oblíbených) dozvím něco osobního. Jenom si oprav ten překlep v „jeden fetuje“. ;-)

Nádherné...na nic není pozdě, do sta let času dost. Sestra se vrátila po x letech z Austrálie a říkala, že třeba tam  její sousedka až v 70 začala studovat medicínu. Řádnou vysokou školu. PRO Radost. těžko bude léčit, ale kdo ví...

Je to jako ve všem - když se chce, tak to jde...

Znám ten přístup od občasných brigádníků, které muž dříve měl - ten den prachy na ruku, oběd, vařívala jsem pro celou partu, dvě kávy - a byli relativně  spokojení. Než mi jednou měli pomoci uklidit boudu, kde mám slepice. Dali si roušky přes obličej, naznačovali zvracení a když jsem chtěla, aby přitlačili hrablo až k dřevěné podlaze, odvětili: Přece tady nenecháme ruce... A tak to dělám sama tak patnáct let, bez roušky:-)

Ráda jsem četla.

přesně...:o) v Bonexu prožila třicet let moje máma...:o) akorát v Rudolicích...

radost ze života... a tú bába agátka má :)*