PORNOGRAFIE 7

KDYŽ SE JEDEN ZAČTE NA PÍSMÁKU.

 

Madam, přečetl jsem si tyto vaše položky:

 

1/ Povídání o vztazích.

 

Plno hrubek.

Pro můj účel by nevadilo – když jím by bylo cosi jako volavka, tedy budoucí autorka co nejvíce zhrublých komentářů k příspěvkům na mém blogu zvoucímu nevidoucí k umění místa.

 

2/ Petržel a Kopr / Lovestory.

 

Ještě před půlkou jsem přestal číst.

Což ani to by pro můj základní účel nevadilo, nebylo na překážku.

Proto vám pošlu mailem popis ležící mrtvoly v tamtom lese, takovou cosi jako pozici kámasutry, současně i jizvu značné trvalosti – poněvadž nebudete-li do příště poslouchat, kdykoli si posléze pod chlapem zalehnete na zádech, představíte se jako mrtvola.

Pokud se ovšem tuto polohu naučíte v účelu choreografickém a představíte-li mi ji na kameru třeba někde v parku, cvik vleže na zádech ve způsobu tamtoho Valíčka se naopak stane vaší nejoblíbenější kopulační libůstkou.

 

3/ Viola.

 

Už hned vstupní melodie z youtube, citována v prologu, je nehorázný kýč.

 

Co se týče samého záměru vaší básně, jistě, na místě dávné mrtvoly vašimi verši vyřčenému přání odchodu jinam nebudu ani v nejmenším překážet.

Navíc, stane-li se, následná identifikace vašeho kadavru bude velmi ztížena, neboť jak soudím, samo jméno Viola pro vaši osobu je vámi jen vymyšlená návnada vůči samčí pohlavní chtivosti.

Pokud souhlasí, pro můj rekonstrukční účel se už odteďka jmenujete Tia.

TIA.

Viola se kdysi dávno jmenovala jedna kurva v Perlovce.

 

4/ Smyslnost.

 

Jistě!

Jak jsem prorokoval/předpokládal již v minulé pasáži: Felátia.

Pokud budete, Tio, chtít zažít partituru tisíců současných sól mých dlaní, bude na to času dostatečně cestou z nádražíčka v Kunovicích-Loučce, pěšky 10 kilometrů, pořád do krpálů, až do tamního lesa Lišky.

Poněvadž je vykácen, možnost letního milování se na mechu je tu velmi omezena.

Týchž 10 kilometrů pak pěšky nazpátek.

 

5/ Na úplném konci, zvítězím.

 

Tak až zas takovou optimistkou bych na konci té štrapáce od lesa zpátky na nádraží nebyl.

Dva z posledních čtyř kilometrů se táhnou neustále příkře do kopce – takže já sám při mé poslední návštěvě místa dávného činu jsem si cestou nazpátek vykousl při zatínání zubů zlatou korunku nasazenou na šestce vlevo dole.

Pokud nás snad zmůže cestou nazpátek namísto úmoru chuť k milování, kdykoli můžeme odbočit kvůli případnému ukojení společného vkusu s příležitostí každého kroku, aniž by muselo záležet jestli sudého nebo stejně dlouhého lichého.

 

6/ Myslím na něj.

 

Tehdy vám bylo spolu dobře jen pouhé 2 hodiny.

 

Zatímco cesta z nádraží do Lišek trvá i se stejně dlouhou zpáteční cestou hodin 5.

A mezitím jen sám rozehřátý asfalt, suchý prach hnaný větry z polí, pot zatékající celou délkou prohlubně až pod ňadra, od zad zase dlouhou rýhou až hluboko lepkavě slaně pod hýždě.

V lese zase kořání, vůkol roztodivné pachy hnilob, komáři a pod podrážkami každého kroku pocit močáliště.

Hned v prvním kopci za nádražím vás proto, Tio, požádám, abyste si, podobna kulatícímu se trupu cizokrajné lodi, na další cestu bezčasím svěsila ňadrář a až do zapomnění stáhla kalhotky.

 

7/ Muži, který mě již mnoho let tiše na dálku miluje...

 

Žádnému z vašich dosavadních mužů nebudeme cestou nic vzkazovat.

 

Naopak, přes jejich bývalá jména spolu napíšeme mnohem lepší básně, vždyť cestou přece podvakrát překročíme řeku s mytologickým jménem Juhyně, která jakoby nic teče směrem k pramenům svého vlastního přítoku.

Kterým je řeka sice širší, ovšem byvší cestou ještě ne tak zmámená.

 

 

.

---