Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIvetka
Autor
IQ nick
Ivetka
(léto 1976)
Prej, že jako stanný právo. Říkal brácha. To měl z těch svejch knížek, na svůj věk byl sečtělej až moc...
V každým případě jsme dva dny nesměli ven. Teda do školy jo, ale jen v trojicích, to byl minimální povolenej počet.
Třetí den zřídili něco jako rodičovský hlídky.
Ven jsme už mohli, porád ve třech, a dostali jsme za úkol voznámit každou podezřelou vosobu.
Mrňata, co z toho ještě neměly rozum, to vzaly jako hru a nadšeně hlásily každýho draka a hejkala schovanýho v kopřivách.
Myslím, že v historii města to bylo poprvý, kdy dospělí brali vážně úplně všechno, co děcka řekly. A tak se dvakrát denně sbírala parta pěti, šesti chlapů, aby si prohlídli dětma voznačený, podezřelý místa…
Ivetku jsme znali jen vod vidění, bydlela na vopačný straně města.
Byla šesťačka, stejně jako brácha, ale z céčka. Z jeho party do céčka nechodil nikdo.
Představa možnýho útěku z domova pro nás měla nádech tajemnýho dobrodružství. Nikdo nemluvil vo ničem jiným.
Našli ji až za tejden. Na půdě sousedova domu.
Starýho, a prej móc laskavýho vdovce Ivetina rodina adoptovala za svýho dědečka. Staral se vo Ivetku vod útlýho dětství. Zvykla si u něj trávit každý vodpoledne, když se vrátila ze školy dřív než její rodiče z práce. Vždycky jí připravil svačinu, byl rád, že mu někdo dělá společnost.
Tolik plakal a tak snaživě Ivetku hledal, že nikoho dřív nenapadlo prohledat i jeho dům.
Ještě pořád visela na trámu.
Zazpívali jsme jí "Ó, hřebíčku zahradnický". Kánonem.
Byl to pěkněj pohřeb. Říkala máma. Přišlo hodně lidí.
Stanný právo skončilo, hodnýho dědečka vodvezli, a nad vchodem školy do konce prázdnin schlíple povlával černej prapor.
24 názorů
Marcela.K.
27. 06. 2018Nevím...něco mi na tom vadí, asi ten "schlíple povlávající černý prapor".
Jinak jako záznam pubertální dívky, zápis z deníku je to dobrý, ale právě ta spojitost s hovorovou řečí "zápisu" mi nesedí s poslední větou a vlastně i poznámkou o adopci vdovce. Prostě by to chtělo se rozhodnout. Buď psát jako dítě, nebo dospělý :-)
Znám to, je to těžký sjednotit.
Tip dám i přes ty výhrady k textu.
Ten letopočet tomu dal srozumitelný rámec.
Často nečtu názvy, protože je v jejich blízkosti taky jméno autora, a to nechci znát, dokud nenapíšu názor, protože kdyby byl autorem někdo z "darebáků", mohlo by mě to při psaní názoru ovlivňovat a to nechci.
Lakrov: moc děkuju za čtení, komentář i tip.
Jen bych se ráda zeptala: "...A když si to čtu podruhé, je to najednou něco úplně jiného! " - tím myslíš, že letopočet tomu dal srozumitelný rámec, a nebo spíš to dává smyls, až když jsi mohla tenhle mikropříběh spojit s mými předchozími povídkami? Díky.
Působí to (taky vlivem toho nespisovněho jazyka) dost autenticky, jako by to bylo napsané jeksi bezprostředně, snad následkem nějaké události. Ten příběh si neumím zasadit do žádného prostředí a doby. Zprvu mám (kvůli slovům ...stanné právo...) dojem, že se jedná o válečné období, pak mi to chvíli přijde jako takové "netradiční fantasy", po dočtení už mi to přijde naprosto nezařaditelé, což ovšem nemusí (a ani není) chyba. Něco do sebe to má.
P.S. Jméno autora (spolu s názvem a letopočtem v něm) čtu až úplně nakonec, takže některé mé predešlé úvahy jsou aso planné.
...A když si to čtu podruhé, je to najednou něco úplně jiného! Tip.
Neber to tak, že je to špatně napsaný. To zcela určitě není. Jsou to jen postřehy jak povídku - nebo povídku příští - vylepšit.
Spíš forma zprávy. Ale to nevadí. Kdo ví co se v té její hlavičce přihodilo... Hodně smutné. T.
Mně ty hovorové výrazy zase nevadí, v povídkách ať si mluví kdo chce a jak chce. Nicméně mi to přijde hrozně krátké... navíc bez dialogů. Je to taková nosná konstrukce, koncept, který by si zasloužil rozvést.
atkij + Vigan + gabi
děkuju za vaše názory. Moc si toho vážím.
Po zralé úvaze, jsem to nakonec upravila tak, že věk vypravěčky není blíže určený.
gabi tá istá
20. 03. 2018áno, ja si myslím, že tretia trieda by bola akurát, bolo by to pre mňa uveriteľnejšie
modrá muška
20. 03. 2018slušný psycho ! ta "nezůčasněnost" vypravěče tomu dává skvělej nádech !
krásnej příklad jak se člověk musí zabít / nechat zabít / umřít aby někoho začal zajímat !
Gora + Diana + atkij + agáta5 + gabi : děkuju za čtení a komentáře.
atkij: spešl dík za hrubici, opravím
K vašim výtkám nemám moc co říct. My jsme takhle vopravdu mluvili - votevři vokno, dej si voraz vokurku, von dělal vostudu... Mně ještě dnes občas nějaké to véčko skočí do pusy ani nevím jak :.)
A ta "absence" emocí mě opravdu překvapila. Já to takhle nevidím, ale je dobře, vědět, že to takhle může působit.
Díky.
gabi tá istá
19. 03. 2018neviem...v 6. triede by som už očakávala v takejto situácii nejaké emócie od dievčaťa, hoci nechodili do jednej triedy, bola to rovesníčka, pôsobí to príliš odosobnene, bez účasti...a toho "vo" je tam pre mňa príliš, myslela som, že iba preto, že som Slovenka, ale vadí to aj iným, pozerám, tak snáď by to lepšie znelo v spisovnej češtine
hovorově se to musí umět :) taky se přimlouvám za úpravu slov voznámit, vopačný a mrňata bylA, děcka řeklA, to už je pro mě za hranou nespisovna :) jinak se mi líbí, jak píše Jitka, nestranně, jakoby nezúčastněně, i když si pamatuju z dětství pár ošklivých věcí a ty jsme prožívali a zveličovali jako blázen, takže... hm... nevím, nevím, jsem kapku na vážkách tentokrát... a ty psát umíš, tak koukej napsat něco pořádnýho
No, je to napsaný tak nestranně, skoro nezúčastněně, až z toho mám husinu....řekla bych, že to byl účel. Obsah je, dle mě, vcelku adekvátní vzhledem k poznámce, že vypravěčka Ivetku téměř neznala.
Na té hovorové řeči by se dalo nejspíš ještě zapracovat.
Dospělí brali vážně...
Nemám nic proti hovorové řeči, ale voznámit a vopačný mi připadá moc...a vlastní příběh je podaný bez emocí, což mi připadá zvláštní - u dítěte, a tímto způsobem mi připomíná nespisovně podanou černou kroniku.