Verše pro lásku

Máš obličej vřelý jak srdce lípy
a tisíce sluncí ve vlasech
dívám se na tebe a neslyším víc
než zlatohlávkův šikmý let

vzpomínáš na muže? - řekl ti tenkrát:
Vonné jehličí je příliš malé
zrcadlo tvé vůně!
A příběh o tom jak vyrvalas mu blankyt z žil
tě vykreslil tak strašně živou
až skoro ptáčka
chytil do klece

-

Něco mi pak prozradil
tam na stráni
když pole měnilo ve zlato klasy

prý vkradl pro tebe na dlažbu stín
potkával ženy a plakal hořce na zápraží
neb nebyla to žádná z nich
o které by snil

tak dívám se pod nohy i když je ráno
pro záři Slunce i Orion je slepý

možná tam u kostela bude stát
malíř od hvězd zcela zmoklý
napřáhne ruku 

a vtiskne noty do dlaní

-

Máš vlasy tak hebké 
a skoro delší než život
- pořád jsem tu a slyším tvůj dech

když foukáš do květů - létají vlaštovky
Poletíš za nimi? 
A kde je ten muž? 

Možná se obléká do babího léta
nebo jen štamgastům hraje jemně na housle
možná že poslal 
dopis s tvým jménem přes oceán


možná že v širém vesmíru

tě čeká