Sny co jsou ???

túžby, obavy, fantázia, spomienky...........všetko sa premieta do sna.........ale aký majú význam a či nám niečo naznačujú, nie som si istý........:)

Dík... :o) Ostrichu, stejně pořád nevím, proč se nám vlastně zdají, proč je nějaký veselý, jiný smutný, další strašidelný.... Po jednu dobu, když jsem se pokaždé ráno probudila, tušila jsem, že se mi nějaký sen zdál, ale zbyl mi po něm pouze pocit, nikoliv jeho výklad. Prostě jsem si žádný ze svých snů nepamatovala. Pídila jsem se po tom, proč.. po dlouhém hledání důvodu, jsem došla k názoru, už nevím přesně kde jsem to vyčetla, ale ani to není důležité, že někteří lidé si sny prostě nepamatují proto, že kdy žusínají, nedokáží se zcela uvolnit, žijí buďto ve stresu, nebo nezvládají vykonat za svůj den všechny své povinnosti, nebo následující den je čeká spoustu úkolů. Prostě že v jejich mysli není místečko, kde by se ten sen mohl zahnízit a poté si ho člověk mohl vybavit. Ale po čase sem si občasně nějaký ten sen pamatovala... asi je to na dýl, ... prostě je to zvláštní, že se nám v noci honí hlavou nějaké neexistující myšlenky, které se třeba existujícími stát mohou. Tak jsem se hodněkrát vyskytla v situaci, nebo spíš se mi něco stalo-např. někdo mi něco řekl. A v onu chvíli, jsem si buďto myslela, že už to prožívám poprvé, nebo se mi to už někdy dřív zdálo..

Malé děti si svoje sny často docela dobře pamatují. A není v tom žádná mystika, žádné předpovídání budoucnosti, to mi věř. Sny jenom ukazují, jaké je v nás vlastně napětí a zmatek. Teď mne napadlo jedno přirovnání - během dne je mozek dirigován tam, kde ho potřebuje mít někdo pevnější než on, třeba vůle nebo okolnosti, a tak se v něm celý den natahuje pérko jako v hodinkách, nebo třeba jako v navijáku šňůry od luxu. A večer, když usneš, se to pérko prostě uvolní ze západky a všechna ta kolečka a centra a memy a neurony a kdovíco frčí stejně jako ona zmíněná šňůra od luxu do polohy, ve které byly ráno, než je někdo začal někam táhnout, a protože leckdy frčí příliš rychle, překývnou se z té rovnovážné polohy jako kyvadlo na druhou stranu a pak zas a zas a nám se přitom přehrávají příběhy stejně, jako se v krasohledu přesýpají střípky, protože těch pérek je spousta, a některé se přes noc ani nestihnou zastavit a tak vstáváme a divíme se "co se mi to proboha celou noc zdálo" a hledáme v tom smysl stejně jako ve všem, neboť to je prostě naše přirozenost... Jo, o snech by se dalo psát... Jsou svědectvím o nás stejně jako cokoliv, co děláme, a tak se z nich dá také cokoliv odvodit a někdy ty vývody i trefí hřebík na hlavičku, proč ne, vždyť v našich hlavách se cokoliv dá odvodit z čehokoliv, když pod vším naším rádobyodvozováním tkví jeden všemi tvořený jazyk, někdy to tedy i funguje, a tak dál hledejme smysl, a skládejme střípky toho jazyka, které nikdy nesložíme, protože každý složený kousek se znovu stává střípkem jazyka mnohem většího... No, raději půjdu spát, dík za inspiraci.