Předsíň bezkonečna

Paskovu navzdory

Paskov z vlaku.Zhmotněná deprese, teď na konci zimy jako by nebylo kam hlouběji se propadnout. Nádražní budova z laminátových desek, kolem zahradní domky a pustá silnice do prázdna. Přesto i tam někde za zavřenými dveřmi žijí lidé s nadějí na štěstí. Večer, když se vrátí z práce a snědí horkou polévku, zavřou za sebou ještě jedny dveře a ona je pro něj neodolatelná a on je pro ni radost. Paskovu navzdory.

Prosenická alej

Z Prosenické zastávky vede k obci alej třešní. Zkraje léta se v korunách stromů dějí věci. Děti šplhají po větvích, neboť malý človíček je spíš šimpanz než člověk. A někdy jsou jen dva, ona a on. To pak dole, když si odloží, jí na hrudi, ještě podobné té jeho, zasvítí dvě nejkrásnější třešně. A on se prvně zachvěje jak strom v bouři, a nikdy nezapomene..

Zásloví

Jistě lze jít až na dno slov, k prapůvodu řeči, jak je u největších básníků; za slova ale už jít nelze. Tak jako není zásvětí, není ani zásloví. Co je mimo řeč, je mimo naši mysl. Teprve slovem, pojmenováním konstruujeme své světy. Snad i proto Janovo evangelium klade na počátek slovo, základní kámen člověka.

Malá slova

Vždyť člověku stačí malá slova, taková co neduní věčností, ale jen tak cinkají, jako ozdoby na vánočním stromečku. Skromně, dočasně, k radosti i smutku. A třebas jsou i stará, vymyšlená nebo chromá na jednu nohu. Anebo lehká jako sníh a hned tajou, mizí. A slova, co stojí nenápadně jako holky ve tmě na Václaváku. Žádná velká slova, i taková člověku stačí.

Předsíň bezkonečna

Připálí si světlem olejové lampy a zaplaší malou noční krizi. Pozdní chodec, Ahasver bez útulku. Nálevny jsou cítit pivem a rozbroji, stejně jako ložnice; vyhne se jim. Za tmy se ulice prohlubuje o celý vesmír a ztrácí tu malou lidskou perspektivu: opíjet se a souložit; za tmy se ulice mění v předsíň bezkonečna.

VTOS

Někteří hrají v kostky a jiní mariáš. Někteří sledují nějakou hloupost v televizi. A píší dopisy, všichni píší dopisy. A hodně kouří, všichni hodně kouří. Když na to přijde, osnují plány, jak ven a jak venku. Diskutují o právu, skoro tak vášnivě a zasvěceně jako právníci. Těší se na tabák z balíčku a netěší se na eskortu; to musí brzy vstávat, ale hlavně: cítí se náhle vykořeněni; vždyť - jsou doma.