Z cyklu Zavřeno

Lyryku,

moc děkuji za výběr.

 

atkij,

když jsem vkládala tuhle básničku,vkládala jsem ji s vědomím,že nedosáhne 15 tipů a bude smazána. Na druhé straně jsem si říkala,že takováto neodekadentní estetika může najít tak kolem deseti příznivců,tak proč jim neudělat radost a nepověsit tu básničku na chvíli "na nástěnku". Jsem ráda,že se básnička líbí i tobě.

A jaká mám na sebe měřítka ? - Nejraději bych pokračovala tam,kde skončili Hlaváček,Karásek a Březina. Vím ale,že neodekadentní básničku tady mohu zvěřejnit jen občas.

 

Indianska,

námět zavřených vrat nebo zavřených dveří je pro mě celkem klíčový.(smajlík)Také jsem často psávala o zamčené bráně do zámeckého parku.

Melancholie. Krásně se čte. Děkuju za ni.

Mne se tedy libi a moc ... tipy-netipy, zalezi, jak si stoji u Tebe. Jaka mas ty sama na sebe meritka:)

Diano,

nás,kterým je smutno po starých hodnotách , je tady ,bohužel ,jen malá menšina. - Já si myslím,že skutečné umění už bylo. Ale taky vím,že kdyby se mi jednou třeba i podařilo do onoho krásného paláce se dostat a psát jako Hlaváček,tady by mě četlo jenom pár lidí. Dnes je psaní poezie "o něčem jiném".

 

Kočkodane,

díky za připojení.

 

atkij,

já vím,že tahle básnička je menšinový žánr.Dala mi nejvíc práce za poslední týdny,ale vkládala jsem ji s vědomím,že nebude úspěšná a že ji patrně smažu.Někdy se zapomínám a píšu si sama pro sebe.

 

Leraku,

vážím si toho,že patříš ke staromilcům,pro které stojí za to občas zveřejnit i takovéhle dílko.

Kráse netřeba malé ozvěny !

Rada se prochazim starobylymi ulickami, s jejich stiny na kocicich hlavach ... Do toho prostredi se hodi i ta melancholie ustici k zaveru. Mozna by se dala zvazit nektera adjektiva, ale zalezi vzdy na uhlu pohledu a momentalnim rozpolozeni. Sama jich vzdycky napisu mraky a pak umazavam a umazavam.

Já se k děvčatům připojím a tím mám takřka bezpracně hotový komentík.

Moc krásně a přesně vymalované pocity smutku ze ztráty starých hodnot, uplývání času, mizení známého světa....**** 

Díky,Goro. Starý svět zmizel na přelomu devatenáctého a dvacátého století a já se pokouším vrátit se do něj jako do ztraceného ráje. Vrata jsou ale pořád zavřená.

Um, to je tak věrohodně napsané, že toho lva a psa jako bych viděla, v té zaprášené ulici...a potom

splašený křik

utichá v cizím světě....