kdo si se mnou bude hrát?

„Mami, může k nám jít na návštěvu Jiřík?“ ptá se vnuk Lucky.
„Může,“ říká maminka a dál zadělává těsto na páj.
Tatínek zrovna přišel z práce, sedí u stolu a relaxuje.
„Mami, ale on nemůže sám přes silnici,“ namítá vnuk.
„No jo, ale já dělám těsto,“ významně pohodí hlavou směrem k tatínkovi.
„Já nikam nejdu, teď jsem přišel,“ odrazí pohození hlavou unavený tatínek.
Vnuk čeká a tak vstávám.
„Pojď, půjdeme pro Jiříka, tatínek je zmoženej prací, to babička má práci jako hobby a tak může skákat jako veverka.“
„Co to je hobby, babi?“
„No to si chodím do práce užívat, víš, jakože hrát.“
„Tak to jsem rád, že máš ten hobby.“

U vrat zazvoním, s babičkou Jiříka prohodím pár slov a už jdeme zpátky ve třech.
„Tohle je moje babička, jmenuje se Jana a je ze Strupčic,“ chlubí se vnuk.
„Hm…,“ pokývá moudře hlavou šestiletý Jiřík.
„…a je čarodějnice,“ vyhrkne Ondra.
„Pššt, to je tajný, to se musí šeptat,“ říkám.
„Fakt?“ vykulí oči Jiřík.
„Jo! … a má poklady.“ šeptá Ondra.
„Jaký poklady?“
„No, všechny možný, zlato a tak...“
„Já chci taky poklady.“
„Babi, dáš mu nějaký poklady?“
„Uvidíme, uvidíme…“

Nedávno mi sdělil, že si vymýšlím. Ve školce mu někdo řekl, že čarodějnice nejsou, že je to výmysl.  Je rozpolcenej. Ve skrytu duše ale doufá, že jsem opravdová čarodějnice a že ti ostatní ví prd. Tak jo, ještě si pohrajeme.

Uvázala jsem od krbu k židli vlasec s míčkem.
„Včera se mi zakutálel někam ten oranžovej míček, co mám na svaly, nemůžu ho najít,“ stěžuju si.
„Tak já ti ho najdu, babi,“
„Ale to nemusíš, já si ho přivolám.“ 
„Babi, to umíš?“
„Jasně,“ trošku mezi zuby zasyčím, „vidíš, tady je mrška jedna zakutálená.“
Ondra vykulí oči.
„Podej mi brejle, prosím tě,“ vyzvu ho a ukážu na stůl za sebou. Než mi podá brýle, hbitě odmotávám vlasec.

X

„Mami, vždyť je z tebe úplně zblblej,“ chechtá se velkej.
„No jo, až mu otevřete všichni oči, už nebude taková sranda,“ jsem z toho trošku smutná.
„… a kdo si se mnou bude hrát pak, no?“  

Z pokoje přijíždí malej Tobís na traktoru. Zdraví mě svahilštinou. Utírám mu pusu od slinek a usměju se. Ještě tak rok a pak…

x

Vzkaz budoucímu voliči

„A až půjdeš k urně… „
„Babi, to jako ke tvojí? „
„Nee, k mojí chodit nebudeš.“
„Jak to, k babičce Marušce chodíme na hřbitov, tak k tobě budeme chodit taky.“
„No jo, ale já urnu mít nebudu.“
„Jak to?“
„No, až mě spálíte, tak mě hezky vysypeš na zahradě do trávy, jo?“
„To se může?“
„To se musí! A až bude vát severák, tak tam budu kolem oken lítat a když nastavíš pořádně uši, tak mě uslyšíš šeptat.“
„A co mi budeš šeptat?“
„No přece …  šikulko, ššššikulko moje…“