ještě jsi schovaný

Když čtu, tak si říkám, jak moc mi schází milá agátka5  Janička. Nádherná báseň, která jen potvrzuje její obrovský talent jak ve vázaném, tak volném verši. Byla spjata se životem a ten, který jí byl přidělen byl nádherně utkaný.

si to budu muset jít přečíst :)

Něco takovýho jsem ti chtěl napsat já, když jsem zahlédl tvou takto časnou odezvu. Někdo to tak holt máme. Su rád, že i ty.

revírník je ranní ptáče jako já :)   to jsme my skřivani

Diano, až se mé děti proberou všemi těmi věcmi, co jsem za život nastřádala, budou starý :)) vnuk u mě pořád hledá poklady po šuplíkách a pořád nachází ..

leraku, navigace musí být :)

dodola, taky mám ráda ořezanější, když říznu správně :)

revírníku, potěšil jsi mě, tyhle já můžu častěji... pořád je o čem psát :)

všem vám děkuju

A já ti, agátko, musím říct, že tato je ohromně srozumitelná, hravá, milá, až tak, že i mě přiměla, abych ti taky jednou dal koment, a to velice pochvalný, samozřejmě s tipem.

Mám taky radši tvoje "ořezanější", ale že takhle spontánně mluvíš přes vnoučka k nám, to je vlastně fajn, komunikativní dílko:)

Zajímavý "navigační" název a pěkně vyhmátlá báseň Tvé svéjakosti.

Nešetři svou fantazii. Máš jí dost i pro ostatní. :-)

Pro mne nostalgie, evokuje vzpomínky na dědu - všechno schovával - náladu, trucování....Umíš! *** 

:))) i s tebou Aleši :)))

nejsem havran, abych říkal never more,

jsem vrána co říká for ever...:o)

Magdalene, teď jsi mě rozesmála :))))  myslím, že o tom to není... jsou lidé, kteří mě tady na písmáku vůbec nečtou, neoslovila jsem je... ale jak říkám vrána k vráně sedá...

mý vrány miluju

gabena, neboj, pořád budu psát bejkoviny :)))))

kvíčalko, velký čtenáři, díky :)))

Agáta. Konečně řeklas to, co jsem chtěla říct už dávno. 

Čím známější spisovatel, básník, filmař, tím více si může dovolit  psát hovadiny. Hloupé ovce mu to sežerou. 

za text aj za komentáre...že sa nedáš, agátka, zostávaš svoja *

kví, teď jsem dopsala komentář a ty ses tam ještě vtěsnala :)

jj, to jsme si užívali v sobotu... pacholek jeden, ze školky je pořád naštvanej a naučil se říkat "nuda"... mu dám nudu :) díky

to není výmluva :)  když to tak potřebuju zopakovat, tak to udělám, nejsme ve škole, abychom museli mít všechno úplně předpisově, no ne?

nemluvím k vám :) ale k vnoučkovi... vám ten rozhovor dávám k přečtení a k roztrhání na cáry :))))))

už jsem hodně drzá, co se týče psaní, píšu volněji a pro radost tak, jak mi vyhovuje. Některé věci mi neprojdou, ale já to určitě přežiju :)  vím, že psát pro lidi je cesta do pekla, protože pak člověk ztrácí to svý... ale ze začátku jsem se hodně učila a brala kritiky vážně.. dneska vím, že některé věci nechci měnit - třeba tu ukecanost, to jsem prostě já :)

a že díky za komunikační signál

 Mluvíš na vnoučka , ale hlavně mluvíš k nám. 

že prý, když, když......a když a prý a hodně a  - to dělám schválně, ​ Tvá odpověd se mi líbí. Až mě bude Gora za toto pérovat, mám výmluvu. Dělám to schválně......

Magdalene, :) tohle básnění vyplývá z mé předchozí tvorby .. když budeš číst jen něco, nebude ti to dávat smysl, což chápu

mluvím na vnoučka pod stolem .. jak šel život, co dělala bába (moje matka) a co děda (můj táta) a jak s tím zacházím já a pořád mluvím na něho, to z textu vyplývá přece

a on kreslí do prachu kolečka stejně jako ty velryby na vodě... je to napůl snění od dědy až k němu.. propojení

a když a prý a hodně a  - to dělám schválně, je to o tom nadechnutí (nemusí vonět všem, já mám tyhle manýry ráda)  neberu poetiku jako přísně danou věc, ale jako rozvinutí představ a jejich skloubení s životem a přirozenou mluvou - to přece děláme všichni

ale díky, ráda čtu názory jiných :)

krmím tě vidličkou schovaná ubrusem ... to je přece jen pod stolem ruka s vidličkou a nahoru ten hošík nevidí... jen mé nohy a tu ruku s vidličkou, na které je zapíchnutý meloun... líp to opravdu neumím napsat :)))   pořád mluvím na toho človíčka -- jsi pod stolem, krmím tě vidličkou    - schovaná tam musí být, protože on je taky schovaný, chci abychom byli oba na stejné vlně... je těžký vysvětlovat :)

goro, díky jj, hermelín s Ondrou milujeme - on sní vnitřek, já venek :))

kočko, jen tahej, to mám ráda :)))

Ten Tip jsem dala za první sloku, je báječná. :-)

Sny o moři - A v tuto chvíli proč z kuchyně rovnou k  moři a pak znovu do kuchyně. Upatlaná od hermelínu, běžím k moři, pokochám se velrybami a letím zpět krájet meloun? 

Ta sloka je tam neštastně vložená. 

že prý jsou nezdravéteď přišly vhod když vážím glazuryprovázky z balíčků když motám zvonkohryz barevných knoflíků

že prý, když, když......

hliníkové lžíce co bába vyházela. - Ta bába jsi přece ty? Nebo ne? Pak je v té sloce někdo pod stolem, bába, dědek, kdo jsi ty? Máma, táta, teta? ...... Trochu moc lidí, kdo by se v tom vyznal. Vidíš, jak jsem se do toho zamotala? 

krmím tě vidličkouschovaná ubrusem  ..Kdo je schovaná ubrusem ( to zní děsně) 

​Chlapeček, holčička  pod stolem je schovaný/á ubrusem - nebo ta vidlička je schovaná ubrusem? 

​Agátko, sorry, jinak nemůžu. Na takovou práci nejsem u Tebe zvyklá, jako Tvá čtenářka. I když to potvrdila redaktorka poezie, přesto  ...........

​Děda je schovával, někdo pak je schovaný zase pod stolem....

​Já Tě nebudu tahat za nohu jako kočkodán, napíši Ti to rovnou. Pa M. 

Předměty po blízkých vypovídají...hermelín je fajn:-) a tvé verše také.