Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak jsme se líbali pod třešní
Autor
bixley
Jednou jsem se rozhodla náležitě oslavit první máj. Po svátečním obědě jsem před svým přítelem trochu z legrace prohodila, že bychom se měli políbit pod rozkvetlou třešní. Ten se toho chytl a nabídl, že se vydáme za kvetoucími třešněmi do Lysolají.
A tak jsme vyrazili. Slávek je vášnivý cyklista, proto jsem se vůbec nepodivila, když navrhl, že pojede na kole. Já jsem v té době kolo ještě neměla, tak jsme se dohodli, že já pojedu hromadnou dopravou a sraz si dáme v Podbabě u hotelu International.
Doprovodil mě na zastávku tramvaje číslo osm u stadionu Sparty na Letné a zmínil se o Vítězném náměstí. Tím mě naprosto zmátl. Místo do Podbaby jsem jela pouze na Vítězné náměstí tedy Kulaťák. Jelikož mi hotel International nic neříkal, čekala jsem před hotelem Diplomat. Když jsem tam přecházela asi deset minut, zazvonil mi mobil se Slávkovým číslem:
„Tak kde jseš?“
„No, přece před hotelem Diplomat.“
„Ale já jsem u Internationálu v Podbabě,“ řekl poněkud podrážděně.
Nakonec za mnou na kole přijel, dovedl mě na zastávku tramvaje číslo pět a nasměroval na Podbabu. Na konečné jsme se zdárně sešli. Poté mě dovedl na zastávku autobusu. Autobus právě přijížděl a tak honem na mě vychrlil něco o třetí stanici, restauraci a Šáreckém údolí. Byla jsem z toho opět zmatena a místo třetí zastávku u restaurace (některé zastávky byly na znamení) jsem vystoupila ve skutečnosti zastávku čtvrtou. Jeden cestující na mě cestou volal:
„Ten pán vám říkal, že máte vystoupit u restaurace!“
Šla jsem tedy zpátky a cestou jsem potkala nějakého cyklistu, který na mě mával:
„Patrně mám pro vás vzkaz. Pan Slávek vám vzkazuje, že vás čeká u restaurace.“
Došla jsem k restauraci a tam už stál můj přítel, opíral se o kolo a hrozně se smál.
„Tak nevím, jestli tě nemám místo polibku spíš uškrtit,“ prohodil.
Potom už jsme šli raději jen pěšky.
„Mohla bys ještě kousek popojet,“ poznamenal potom s lehkou nadsázkou, „ale kdoví kde bys zase skončila, zřejmě někde u Kladna.“
Nakonec jsme k té rozkvetlé třešni přece jen došli. Slávek přenesl kolo přes příkop, já se probrodila kopřivami a pak jsme se konečně dlouze políbili.
14 názorů
Tou spoustou místopisných údajů mi to připomíná cosi jako humorně psaného průvodce (číslo tramvaje nesedí), ale nakonec se z toho vyklube prostá sranda májová :-) Z Podbaby do Lysolají je to řádné stoupání a to tomu cyklistovi přeju :-)
Tomu rozumím. Eakt bych ale ten začátek upravil, uvidíš, jak se celý příběh výrazně zvedne.
Máš pravdu, že určité informace jsou zbytečné. Ono to vlastně bylo původně líčení,které jsem jako zážitek psala kamarádce do mailu a pak mi napadlo, že by se u toho mohlo pobavit víc lidí. :-)
Díky za tip.
Touto miniaturou jsi mě potěšila. Popisuješ místa, kde jsem strávil dětství a mládí. Nejdřív jsem bydlel v dnešní Verdunské ulici, pak na Kulaťáku 13 let (to se ještě jmenoval náměstí VŘSR) a tu příšernou stavbu hotelu International (typu Lomonosova univerzita) s hvězdou na špici jsem měl před očima, sotva jsem se koukl z okna. Kromě toho jsem do Internationalu chodil hrát minigilf (bylo tam jedno z prvních hřišť u nás). Líčení tvého bloudění, míjení a nedorozumění mě proto pobavil.
K samotnému textu. Příběh se mi líbí, jak je napsaný, až tedy na začátek. Domnívám se, že čtenář nepotřebuje vědět, jak dlouho jste byli s přítelem spolu, ani kdy přesně se tohle odehrálo, ani co jsi uvařila k obědu, ani že jsi umyla nádobí. Co začít takhle: "Na Prvního máje jsem z legrace prohodila, že bychom se měli políbit pod rozkvetlou třešní. Přítel se toho chytil..." a dál potom už tak, jak píšeš (bez nádobí). Naopak bych si v závěru víc pohrál s tím, jak jste se dotávali k oné třešni.
Nicméně tip si zasloužíš.
Hezké veršíky, díky.
Technickým věcem nerozumím, když to přečetlo jiné texty, nevím, co je zde za problém.
Mno, další roky jsme už radši tak "dalekou" cestu nepodnikali. :-¨) Díky.
Super mini pidi.
...už šest let (?) Ten poměr času ve mě vyvolal úsměv.
Hezká tradice. A lásky čas ...
No, člověk někdy dělá v životě i v lásce dost kotrmelce, ale je potřeba se tomu zasmát... :-) Díky.
Vidím, bixley, že jsme na tom naprosto stejně, a to mne potěšilo...stejně jako aktuální námět tvé miniatury. Je to zábavné:-))