Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDům na náměstí
Autor
Gora
jedu prstem po čáře na fasádě oprýskaného domu -
odbočím za roh jako před čtyřiceti lety
na náš dvůr - odvrácenou stranu náměstí v Chebu
neděle jedna po poledni
sedím na gauči vedle bratra
dráťák naplno hraje aby z pohádky
neuteklo ani slůvko
musíme na chvilku zvednout nohy
protože maminka vkleče vytírá
je mi jí líto
jestlipak u té dřiny taky naslouchá?
podlaha se leskne v kuchyni to voní
skončila pohádka
na improvizované hubené tácy
obrácených předloktí
skládám bratrovi
nejmíň patnáct buchet vytažených z trouby
nese je po schodech jako svátost
až na dvůr děti z jiných domů se sběhly
kolem buchet a fotbalového kapitána
mičuda ožila a kluci už nevidí nic jiného
my s Lídou a Marcelou na prostranství u klepadel
nacvičujeme vystoupení do besídky
každé nedělní odpoledne se dřevěná terasa u dvora
mění na pódium
přihlíží i paní Smatanová z přízemí
ta vůbec ráda pozoruje co se kde děje
Bulharka Lilina umí tančit jako baletka
její bratr Dinka nosí jako jediný z kluků bílé trenýrky
a dává nejvíc gólů
občas kouknu na náš dům
měl fialkovou barvu a krémové rámečky okolo oken
maminka zrovna odhrnula záclonu
rozpoznala nás mezi ostatní drobotinou
a mně připadá že se usmála
54 názorů
Oldjerry, jeden z mých Střípků byl letos zveřejněn v HOSTu /květen 2018/ + dvě další básně...díky, jsem ráda za tvá slova, sama kolikrát nevím, proč zrovna tohle píšu napůl prozaicky a napůl poeticky...
Nenápadná, ale v mém pojetí PŘEKRÁSNÁ věc, až mne svědily koutky očí. Pro mne je úžasná - ale život je pes z pěti tipů, které bych chtěl dát dostaneš jen jediný...
Četl jsem slova a2a2a a potom i haijina - připomínky k formě jsou samozřejmě relevantní, ale tady jasně dominují obrazy. Formálně by slova Pohádka skončila měla být pointou, logickým ukončením básně, tady ale vlastně prolíná relativně dávnou minulost (dětství) s přítomností (vzpomínkou) a v tom případě je na velmi správném místě. Na ryze amatérskou báseň je neobyčejně zdařilá a paradoxně nic na tom nemění, že můj názor je laický. (:-D
supíku, děkuju, vážím si tvých milých slov:-) - Střípek I. vychází tento měsíc v časopisu HOST...
Popsat obyčejné události života takovýmto stylem je druh poesie, kterou mám opravdu hodně rád, protože v sobě skrývá to, co nikdo nemá šanci objevit v celé šíři a hloubce - a přitom je to tak krásně obyčejné!
Irčo, máš krásné vzpomínky z dětství, které jsi pěkně popsala :-))) TIP Na nedělní pohádky v rozhlase jsem se v dětství vždy těšila.
Zajíc Březňák
05. 05. 2018Za ten úsměv na konci tip.
Ne, ani slovo se nezměnilo, kvaji...
Možná záleží na momentálním rozpoložení. Díky, že ses znovu začetl.
Neprovedla jsi s tou básní něco? Zdá se mi jiná, řekl bych lepší. Nebo jsem ji jen lépe prožil. Přečetl jsem si také další komentáře a zaujal mě ten od a2a2a a tvoje reakce na něj. Už dávno mě lákají texty na pomezí prózy a poezie.
Gogine, bohužel dvůr téměř zmizel, komerční využití jako parkoviště, přístavba luxusní restaurace apod.měly nyní přednost před volným prostorem...díky:-)
Petře, díky, sama si vzpomínám, že jsem u tvých děl taky nerozhodnutá, co to vlastně je, ale většinou obsahem přebiješ tuhle otázku:-)
Nečetl jsem zdejší konverzaci, ale pro mne spíše miniatura /členěná do formy básně/ nevěš si s tím hlavu, sázím to takhle podobně.:)
Formě obvykle nerozumím, a tak se zaměřím jen na pocity z básně, ty jsou fajn, vyvolávají spoustu asociací, vzpomínek i trochu nostalgie...
a2a2a - ano, je to ve stylu předchozích Střípků - těžko sama definuji formu, když jsem v předchozích napsala minatura prozaická, psali čtenáři, že to je poezie, ale snad tohle není to nejpodstatnější, a z tvého komentáře usuzuji, že není...moc děkuji, a s haiijinem jsme včera konverzovali, i jemu jsem vyjádřila obdiv a poděkování, již několikrát mi na Písmáku dobře poradil:-)
Haijinovi poklona za kritiku, plně se s ní ztotožňují, nejde o báseň, ale spíše o vyprávění, nicméně máš tam nádherný okamžik; poslední dva řádky, už jen za to tip a pak lze znovu, jako u všech tvých textů pochválit nefalšované a mi blízké člověčenství, které přitahuje.
Je to napůl próza. Podle mého nesmí být v takových básních popisnost až tak detailní. Ideálně by se měl popis zdánlivě zbytečných detailů střídat s jakýmsi obrazným či metaforickým zlomem, který je sice zašifrovaný a nejasný, ale sděluje to podstatné a nechává na čtenářově obraznosti, co to je.
Evženie Brambůrková
01. 05. 2018Hezké vzpomínky. :-) /T
Štírko, děkuju ti...pro mne to skutečně byla "pohádka", kterou bych přála všem...dík
Krasne detstvi...a vzpominky proste a ciste podane, bez pathosu a pocitu ztraty... trvani krasnych situaci = nedostizny sen...pro ty, co ctou, opravdu konci koncem pohadky. Ale pro Tebe zustava navzdy... :-)
haijíne, nejsem naštvaná...to snad za tu dobu, kdy zde s mnoha lidmi diskutuji, je znát...vím, jak to myslíš.
haijíne, díky, pohádku upravím, ačkoliv jsem měla na mysli konec té chvíle poslechu pohádky, které se objevovala právě každou neděli...
Dávám Haijínovi za pravdu. Ale jinak napsáno jako v projevu "autencity dokumentu." Výborné v detailech a vykreslenou pomíjivou patinou času, prostého lidského života. Hezká perlička.
haijíne, moc díky za komentář, sama cítím, že je to napůl próza, psala jsem takto již několikrát o dětství a nějak mi to k němu sedne, ty pocity a tak...díky moc:-)
bixley, děkuju, no, ona je to spíše báseň v próze, jsem moc ráda, že se ti líbí...
Moc hezká vzpomínka na dětství. Taky mi to připomnělo moje dětské zážitky, ale nevím, jestli bych je uměla vyjádřit básní. :-)