Pohlavní identita

Karel se hledal. Tedy, on by se nehledal, kdyby okolí nemělo trošku problém. "Zajímavý je," řekla jednou jedna jeho kamarádka, "že vůbec nevnímám, že bys byl chlap. Ale zároveň nejsi zcela jistě ani ženská..." Karel měl plné zuby ženských představ, jak by měl muž působit a co by měl dělat, aby byl podle žen "chlap". Zároveň měl pocit, že to, co by "měl", bylo vždy to, co se zrovna dané ženě, která to říkala, na mužích líbilo a co ji vzrušovalo: a tak by se "měli" podle ní chovat všichni. Což bylo hloupé a sobecké, alespoň podle něj. "Nemám ráda non-binary," řekla jednou u piva jeho kamarádka Diana, která se nechala před pár lety přeoperovat z muže na ženu, nyní ji to pasovalo na odborníka, pardon, odbornici na vše, co se týče genderu, "nemám ráda non-binary, protože tu jsou lidé jako já, jejichž boj o to, aby byli uznáni a mohli se bez problému přeoperovat, je tím srážen." "Ale taky jsou tu lidi jako já, Diano," namítl Karel, "není nás podle mě moc, ale pro nás jsou prostě obě škatulky, muž i žena, příliš omezující. Kdybych se například nechal přeoperovat na ženu já, pouze bych tím nahradil jeden soubor omezení jiným souborem omezení a problém by se nevyřešil. I když - možná by toho omezení bylo méně: žena v dnešní době může být i jemná, i drsná, zatímco příliš jemný muž může být považován za padavku. Vždycky jsem si myslel, že ženy mají více stupňů volnosti, například se jim toleruje, když pláčou. Ale já potřebuju těch stupňů volnosti daleko víc." "Taky se s tím špatně svěřuje," řekl Dianě ještě, "když muž přizná, že se považuje za něco jiného, než být mužem, chlapem, je brán za slabocha. Jenže u mě je v tom naopak síla: nějaké sebeurčení, které přesahuje tyto kategorie: nejsem schopen jej pojmenovat, stále mi uniká, cítím ho, ale moc ho nejsem schopen vyjádřit slovy." Takových debat vedl ještě hodně. Pokud laskavý čtenář dovolí, uděláme střih: pointa se totiž vyjeví až za konce jeho života a laskavý autor povídky nechce, aby chudák Karel zbytečně umíral už v mladém věku: prostě přišla nějaká budoucnost, v níž se počítače změnily na mega-počítače, internet na mega-internet, mobily na mega-mobily, auta na mega-auta a poté Karel zemřel v mega-domově důchodců, sytý dnů. Když po smrti vešel do světla, viděl, že má náhle na sobě bílou róbu. A to, co mu vyrostlo na zádech jeho jemnohmotného těla: křídla? "Děkuji ti za celé tvé působení v lidské sféře. Inkarnovaní andělé to nemají někdy lehké," řekl archanděl Michael, "Vítej zpátky."

---