Šedivý den

 Příběh mě zaujal. Má vnitřní náboj. Dost se divím, že tady každý z kritiků doslova pitvá a snaží se najít cokoliv podle něj nevhodného. Říkám podle něj. Copak někdo má patent na psaní povídek ?  Jen se stále dokola blábolí cosi o používání klišé a floskulí a kdesi cosi... Myslím si, že výrazové prostředky prezentují a pro čtenáře dotvářejí člověka, který píše. Není třeba ho předělávat. Leccos změní čas s on sám. To je jeho výsostné právo. Tady není ve škole a tyhle kritiky si nevybral jako své učitele. Nelíbí se mi, jak se projevuje snaha někoho mírně řečeno utlouct čepicí. 

Zdravím Lakrove a přeju krásný májový den :*)

Jsem moc ráda za tvé zastavení i názor a děkuju za to. Jsem taky moc ráda, že povídka vystihla tu náladu smutku a bezútěšnosti stáří opuštěného muže, který má všechno a vlastně nemá nic.

Je to moje autorská povídka z mého osobního blogu a psala jsem ji já podle vyprávění prožitého příběhu muže, který je mým přítelem a který mě dotlačil k vytvoření mého blogu. Dlouhá léta žil v Houstonu a nedávno se přestěhoval do Georgie. Je to vlastně psané pro něho. :)

Gora to nazvala "červenou knihovnou" :) To se hodně spletla. Protože tento příběh je smutný a skončí špatně i když se možná tak jeví při tom čtení.

Zvláštní čtení. Nečte se to sice moc dobře, ale vzbuzuje to zvědavost,  která nutí číst dál a souvisle až do konce.  Úvod je smutný, skoro až bezvýchodný,  pak jde nálada nahoru -- jako by záblesk života --  a na konci se to vrátí k ůvodnímu smutku s pachutí rezignace.  Nevím kdo to psal, proč to psal, tuším, že je to vymyšlené ale náladu to má.  

Nevím, posuď: píšeš sama prožila, což je minulý čas:).  Minulý čas prožíváš zrovna tak.

Můžu napsat: Přišel jsem ke dveřím a zaklepal. Otevřela mi krásná, mladá žena. Nebo taky: Přicházím ke dveřím a klepu na ně. Otvírá mi je krásná, mladá žena.   

To druhé mi příjde takové statické, no jak myslíš.

ahoj "káčko" nebo "trojko", Káčkotrojko :)

 dík za zastavení, názor i rady, všechno beru, ale divím se tomu - proč není nejvhodnější přítomný čas? mě se v něm nejlépe vypráví, moje povídky jsou příběhy - vyprávěnky a když to píšu v tomto čase, přijde mi, jakobych to já sama prožila, zní to tak autenticky

Kritiky ti nesmějí být ukradené, pokud ti na psaní záleží. Ale zkus si z nich vybrat. Já si myslím, že největší chyba tady, je, že to je jen tak jako odříkané. Jako když se někdo dívá na film, ty máš zavřené oči a on ti říká děj.

Taky to chce psát správně živou řeč, oddělit odstavci a uvozovkami. To se můžeš naučit z běžné knížky a uvidíš jak se to změní a oživí. Je to přehlednější a čtivější. To je základ. Živé řeči by tam mohlo být klidně víc. Přítomný čas asi taky není nejvhodnější. Škrtat se dá vždycky, ale na druhou stranu, někde je dobré děj rozvést...Jo a teď vidím, že nechceš být spisovatel. Ale když píšeš, tak jím nutně jsi. Mně se to oslovení taky moc nelíbí, ale pisálek je mnohem a mnohem horší:).

No a teď můžeš zdrbat pro změnu ty mě:).

Mě vyhovuje Karolína Světlá a dosti čtenářkám taky :)

To neznamená, že se tady nevyjádřily kladně. Píšou mi lidé jinam a soukromě na mail, do zpráv, na fs atd. vždy se někdo najde, kdo chválí a někdo kdo kritizuje a další, co mlčí a myslí si své a ti, co čtou, nebo nečtou vůbec.

Jde o to přece, že nás, pisálky to baví a děláme to rádi a hlavně pro sebe. Nechci být spisovatel. :)

Pat, nikdo to nemyslí ve zlém, určitě ne, a jaký máš vkus, je jen a jen tvoje věc. Zde však něco předkládáš čtenáři, a jak ten si zaslouží slova jako: a náhle vidím tu drobounkou tvářičku s obrovskými kukadly a podobná?

V životě jsem přečetla asi jen jednu knihu z tzv.Červené knihovny, a tvůj styl mi ji hodně připomíná.Píšeš, že ženám se to líbí. Na Písmáku je jistě dost žen, a žádná se zatím v tomto smyslu nevyjádřila.

Raději mám také tvoji poezii:-)

Irčo -  a co mě překvapuje na tvém názoru? Mám prý používat svoje vlastní slova? Co píšu, jsou přece moje vlastní slova, moje vytvořená zvukomalebná spojení a kouzelná atmosféru vytvářející vyjádření dějů a stavů věci a událostí. Žádná klišé a kdovíco mi tu přisuzujete. Asi to tak neumíte a to vám vadí. :)

Zdravím Irčo :) jsem ráda, že ses zastavila a přečetla a dík i za tvůj názor.

Víš dobře, že mě jsou celkem kritiky ukradené :)

Píšu si jak chci a budu dál. Mě se to tak líbí a některým lidem taky. Proto to čtou. Je to malebné, kouzelné, milé a hlavně čtivé. A proč? Pro to  všechno, co mi tu, jakožto znalci písma vytýkáte. A protože já jsem naprostý laik, je mi ti fuk. A k tomu příběhu - je pravdivý. Všechny moje povídky jsou převyprávěné příběhy lidí, které se opravdu staly. Co je na tomto příběhu tak "nepravděpodobné"?  S tím pánem si píšu a nedávno se přestěhoval z Texasu do Georgie. :)

Taky si vybírám, co budu číst, strohé a nic neříkající věci mě odpudí prvním řádkem. Napiš mi do zprávy, jak se ti daří a jak žiješ. Někdy mi je po tobě smutno a po tvých krásných verších. Pa

Kdyby ses, Pat, dovedla oprostit od těch výrazů, které ti dával kvaj příkladem, já vypichuju první na ráně - Nudný den balí šedivým plédem stejně nudný večer.  a to o tmě je podobného ražení, a vyprávěla svými slovy, která jako autorka vybavená dobrou slovní zásobou máš, vzniknul by sice málo pravděpodobný, ale čtivý příběh.

Fruhling má pravdu v těch adjektivech, koukni jen na tuhle větu: Nemilosrdně vyhodila růžovou barvu....tam je pět - šest "upřesňujících" slúvek, v jiné zas zdrobnělin jak  naseto - andílek, čertík, kudrlinky...

Já osobně sem dávám např.povídky hlavně proto, abych se dočetla, co dělám dobře a co špatně. Pokud možno hned ty své nedostatky, které mi ostatní vytknou, opravím, a jim poděkuju za bedluivé čtení a názor.

Po této povídce jsem už vložil čtyři další, dvě básnička jednu recenzi. Vyber si.

ctím každý názor :) a myslím si své

tak vlož další srandičku, ať se zasmějeme :)

Ta moje povídka, o které píšeš, byla jen taková srandička. Kdyby ji Lakrov nevytáhl do výběru, nikdy by sis ji nepřečetla. Ale jak už jsem napsal, nesrovnávám se s tebou a nic to nemění na skutečnosti, že tato tvoje povídka není dobrá.

no jo no, kvaji a co by zůstalo z té tvé povídky o nosatém záletníkovi, kdybych ji proškrtala já, to se ani nepokouším hádat,  od písmenka a si nic moc, spíše nic, než moc :)

Vystihla jsi to přesně. Kdybys vyškrtala všechna klišé a všechny floskule a věci, které do povídky nepatří, nezbylo by z ní téměř nic. A ono téměř nic je také vše, co jsi čtenáři sdělila. Já ale nemám zase nic porti tomu, že ti to tak vyhovuje. Nesnažím se tě použovat ani narovnávat a rovněž se s tebou neporovnávám. Napsal jsem, co o tvé povídce soudím, a co si z toho vezmeš, nebo zda vůbec něco, je čistě tvůj boj.

zdravím kvaji :)

kdybych vás poslechla a vyškrtala to všechno, povídka ztratí duši a bude pouze nudným popisem sledu událostí, jakou může být míchání těsta na buchty, nebo výměna prasklé pneumatiky na autě, tím, že jsem to napsala Frulingovi, neznamená, že to taky udělám :) bylo to myšleno ironicky, mám dobré vyjadřovací schopnosti a dokážu věci popsat poutavě a vůbec žádné klišé tam nemám, právě naopak! a zkostňatělé?! cha cha

jsem romantik a moje povídky jsou pocitovky a pohodové vyprávění u kafíčka a tak mi to i vyhovuje

přesto - dík za zastavení, přečtení i tvůj názor, chtěla jsem, abys viděl, jak píšu já -  moje povídky  mají to všechno, co tvým tolik schází, proto se tak dobře čtou a čtenářky jsou spokojené :)

"Školometský" (což měl Fruhling asi na mysli) je pedantický, puntičkářský, úzkoprsý či zkostnatělý. Nevím, jestli je to správné slovo, které by vystihovalo tvou povídku, avšak s těmi přívlastky má naprostou pravdu. Já bych dodal, že ten příběh, postavy i prostředí líčíš pomocí spousty klišé a floskulí. Uvedu pár příkladů: "černá se uhnízdila v mé prázdné duši", "sleduji oharek, jak si zvolna a bezstarostně plave v kaluži", "oči metají nepřátelské blesky", "večer přinese mnohá překvapení", "rozsvítí se tisíci jiskřičkami ohňostroje", "ráno smetlo všechno na jednu hromádku zklamání a utopilo v kaluži těžké kocoviny", "sled událostí nabývá na intenzitě"... Mohl bych pokračovat dále, ale to bych přepsal téměř celou povídku. Takže ještě z konce: "když tu tichý roztřesený hlas říká", "kolotoč vášně a touhy zastavilo svítání", "mládí už dávno spláchly deště"... Kromě toho jsou první téměř celé první tři odstavce zbytečné. Kdybys začala až větou "Házím batoh na záda, vykročím do deště a málem zakopnu o drobounkou postavičku.", čtenář by nepřišel vůbec o nic, naopak by povídka určitě získala.

Je mi líto, že pro tebe nemám lepší zprávu.

ahoj :)

dík za zastavení i kritiku, nevím, co znamená slovo "skolometství", ale ty přívlastky omezím, nechci připravit čtenáře o tu fantazii :)