modelář iluzí

Aha...tak sprtouchlata...tak v tom pripade hodne dobre:)nemyslela bych, ze "to" bylo zamerne:)

Jako každý idealista se dívám na poezii z hlediska idejí,protože některé z nich jsou věčné a všeplatné a to že si z ních postmoderna dělá šprtˇouchlata (viz např, současný rádobykomik ARNOKULT) jim opravdu ani v nejmenším neublíží.

Musasi, jaksi podprahove vnimam malinko Tve rozladeni. Soucasnost jsem myslela v sirsim kontextu, ale vzhledem k predchozi komunikacni lince,je Tve napojeni logicke. Co se tyka soucasne poezie...asi bych se neodvazila nazor pausalizovat na cele poeticke pole. Kdyz preci ctenar hleda, vzdy si pro sebe najde texty, jez mu budou blizke, necha se jimi pohltit, fascinovat... Zalezi na kazdem jednom cloveku. Pokud to beres z druhe strany pole jako hrac, se zajmem byt pivotem prvni ligy, to by zde rozehralo diskuzi vzdalenou puvodni rozprave. ...a vyjadrovat se k trendum haiku se vubec neodvazuji, jen se snazim ucelovat si nazor, nechavam se stale prekvapovat. Darmoslap pod jednim ze svych haiku nechaval avizo...a verejne email, kdo by se chtel ucastnit primo setkani autoru pisicich haiku,takze to by byla take jedna z moznosti prime konfrontace. A co se tyce pismackych dejin...? Tuto otazku si rada necham prozatim nezodpovezenou...:) Ctu te rada!

Já naopak současnost nesnáším. To,že v ní vůbec nejsem"zacyklený" mi umožňuje vidět třeba současnou poezii tak nějak zvnějšku a je to opravdu tristní pohled. Mrzí mě ale to,že mnoho čtenářů se ztotožňuje se současným uměním a že bych je případně mohl zranit,když bych jim nějak nabourával třeba přesvědčení o skvělosti současné poezie. Proto se už raději současnou poezií nebudu zabývat ani teoreticky.

Co se haiku týče,i v něm převládla postmoderní doktrína a vnesla do něj nesmyslná klišé nezničitelná jako plevel. - Samozřejmě ,že budu říkat tento svůj názor nahlas,Můra a Darmošlap se mnou opět přestanou komunikovat, tak jako to udělali vždycky,takže budu psát asi rok pro odhadem tak čtyři až pět čtenářů,kteří mi možná zbudou.Ponechám tady asi sto haiku,která budu považovat za relativně slušná i když budu vědět,že si jich patrně nikdy nikdo nevšimne. - Asi tak nějak vidím své další účinkování na Písmáku. - Ale ,kdo ví, třeba se mýlím a vykope mě tu za pár let pak  nějaký literární archeolog.

Historické souvislosti vzhledem k haiku zmapované tedy nemám. Jsem spíš zacyklená v současnosti:)

ale řekla bych, že pro haiku je důležité (stejně jako pro poezii obecně) inastartované vnímání k všesmyslovému intenzivnímu zážitku pro nacházení těch správných slov mířících ke čtenáři:)

 

V zásadě s tebou souhlasím,ale to,že se individualita autora nesmazatelně vtiskuje do díla je až záležitost novověku.Ještě ve středověku často ani nebylo žádoucí,aby byla známa jména výtvarných umělců a o starověku už raději ani nemluvím.Tehdy se museli umělci zcela podřídit dokonalé ideji ,která je nekonečně přesahovala asi tak jako se mravenci podřizují chodu mraveniště. - Tehdy ovšem nešlo o nějakou objektivitu ale o principy,na kterých stála společnost. Tam,kde začíná egocentrismus,tam začíná úpadek. Ale ještě i v renesanci byl portrét nebo dokonce autoportrét považovaný za podřadnou formu umění ve srovnání s uměním pro církev.

...neslo o nic zasadniho, podekovani... Mozna trochu nelogicky, ale neda mi neoponovat...objektivni realitu bez subjektivniho vhledu vnitrnich oci(poetickych)do haiku nenacpec ani heverem:) Dva lidi se podivaji na stejny objekt ...jeden rekne... To jsou divny typci ...druhy rekne Blond dredy našly v davu zelenou kštici Proste na to musis mit talent, a to zrovna Ty mas, za cos obdivuju...

Píšu jen haiku částečně proto,že by mělo být ojektivistické. Haikař by měl psát o vnějším světě ,ne o sobě. Vždycky ale záleží na tom , co si haikař vybere.  - Když si přečtu sbírku haiku nějakého autora , většinou mi toho řekne o něm samotném skoro tolik nebo i více než sbírka současného básníka volného verše. Proto nevím jestli se dají vůbec psát objektivistická haiku,natožpak "pravdivá" ,jak říká Darmošlap.

Rád bych ti odpověděl na dopis,ale nejde to. Mně dnes na Písmáku skoro nic nefunguje. Ani nevím,co mi píšeš. Nejsem schopný to otevřít.

Rekla bych, ze ji lze nachazet bez ohledu na okolnosti. Prestoze ovlivnuji ve velkem meritku. Ve finale hraji prim nase vnitrni oci. Zalezi, jak s tim pohledem nalozime ci jak se s nim vyrovname:) Vysledek si pak muzeme precist:) A klasicke cervanky vidam docela casto:)

Napsal jsem pár senrjú o tom,že nad naší romantickou krajinou jsou už pouze "kerosinové červánky" - tedy růžové stužky za letadly. O klasických romantických červáncích si už můžeme nechat zdát. - Ale možná,že i naše skvělá doba ve své pitomosti a absurditě přináší jistou poezii , která se dá zachytit do senrjú. Jestli to ovšem dokážu já , na to jsem sám zvědavý.

Musaši, diky za milou odezvu. Ano, drzet v ruce okenko urcite neni typicka situace, prave proto me obrazek zaujal ... a nejen. Tvuj pohled na oblohu musi byt uzasny. Obcas svou pustinu taky potrebuju k docerpani paliva:) ...a basnicky by me zajimaly:)

Líbí se mi kresba i tvoje básnička. Kdysi jsem taky napsal pár básniček o letadlech,protože nad pustinou,kde bydlím,často létají. Jenže já se nedívám s rozsvíceným kulatým okénkem v ruce na odlétající éro ze schůdků na letišti,ale z celkem liduprázdných hor . Skály,lesy,nikde nikdo,jen já zvedám své okénko na vrcholku kopce za odlétajícím letadlem... Tip.

...no comment:))asymericky zvednuté obočí s koutky úst:-)...a já tak mile, nediskriminačně:-)

Jitko, raději mi slovy podrobně vymodeluj každý centimetr tvého tílka. (smajlík osoby, jež nemůže popřít vilné geny) Snad jsi nenastartovala proces durdění. ;-)

Kockodanku, kdybys chtel, muzu ti ho podrobne vybarvit slovy. Diky, zes i tak cetl. qicalo, ano... inspirace nejede jen dle nazoru, ...vzdy je to jen stimul k necemu, co v hlave vyckava... O chlup min...:)

Jitko, tvůj novotvar bezdeší je ještě hezčí než krepdešín. Mimochodem – mne už dost dlouho žádná ilustrace ani obrázek nezaujaly. A Péťo promiň, trvá to pořád. ;-)

Muamarek, jsi hodny, dekuju:)

Dodola, symbol strelce... to by me asi nenapadlo...bezva...leda ze bych projikovala neco ze sebe, kdyz jsem strelec...ty jo, diky moc za podeleni se s dojmy:) Diano, dekuju za vypichnuti...ano! qicalko, budu rada, kdyz pak srovnas...zajimalo me, jestli by tento text mohl stat i sam o sobe...rikam si, ze snad i jo:)diky moc R.L.,:) Danny, druhou pro Tebe:) Goro, diky moc, s obrazky se ucim...byl mi prislibeny o trosku mensi, aby byl pomerove adekvatni strance...zas na druhou stranu mi zde sehral prim:)

Příjemná, hravá záležitost, zvukomalebná...

Líbí se mi jak obrázek, tak báseň...a mám tě ráda:-)

*

"...obloze křivých snů bělavé čáry sek na koncích obou stran z nich šťastné osy přímit chtěl...." ***

Trochu melancholická báseň o touze, snech... povedlo se ti.     Celé i s tou ilustrací mi to tak nějak něco připomíná. Pak mě napadlo, že asi symbol znamení střelce: dole zvíře, pak lidský trup a hlava, pohled zaměřený vzhůru a tam, kam už ani pohled nedosáhne, aspoň vystřelený šíp touhy...