Oldřich

Vytáhl svůj nejlepší oblek s proužkem, černé lesklé lakýrky. Do náprsní kapsy vložil bílý vyšívaný kapesník. Na hlavu narazil tmavý klobouk. Dnes ráno vyráží na pohřeb Jarmily. Zemřela stářím, v uctihodných devadesáti letech. Na posledním třídním srazu před pěti lety spolu tančili celý večer. Jarmila se jemně pohupovala z jedné nohy na druhou, on se ládoval chlebíčky a prokládal to panáky rumu. Jarmilu poznal na gymnáziu, byla o čtyři roky výš. Vždy měla štíhlou, šlachovitou, atletickou postavu. Jarmila už není, stejně tak jako Božena, která zemřela před necelým rokem. S Boženou spolu byli svoji pětačtyřicet let.

Dnes Oldřich vyráží na další pohřeb, na zastávku Krematorium Strašnice. Má se setkat s Jiřím, Bohoušem a Luborem. Neví, jestli se na staré pány těší. Neustále si stěžují na bolesti kloubů, bolesti obecně. O tom se Oldřichovi může jen zdát - jednou týdně se otužuje na břehu Vltavy, až mu tělo zčervená.

Namaže si suchou vánočku máslem, posnídá černou kávu bez mléka a vyráží ke krematoriu. Kamarádi už stepují před obřadní síní.