stěhování

tatínek natahuje ruce a vyklízí sklep
všechny ty pruty bez ryb s ostrými háčky
které zapíchává do korkového držadla
natáčí ramena
aby nezranil bratra 
poskakujícího kolem ve fialových bačkůrkách
s baťohem lví hlavou
natěšeného
že bude spát se mnou v novém pokoji

trubky nad hlavou si ještě vybavují útlá těla akrobatů
ze zimních večerů
kdy zaprášeně propouštěly teplo a schovávaly tajemství
pochechtávajících kokonů

tatínek odklapne pastičku
pošle myš na poslední odpočinek do pytle
brácha si cucá prst

x

cizí nohy zkouší vrzající parkety 
nikdo se nezouvá
patnáct krabic nádobí
skříně židle stůl
a koberec vymlácený tatínkem
který se čím dál víc bojí změn

x

bohatství je nastřádaná fantazie po kapsách
ztracený kapesník s monogramem
nudle v rukávu
hliněné kuličky pověšené na hřebíku v prázdném sklepě
a taky elektrický proud ve dveřích jedné z kójí
který nás tak přitahoval

x

první stěhování si nepamatuju
byl mi rok
ale jezdím kolem toho domu pravidelně
pátrám ve zdech jestli se mi něco nevybaví
třeba pleny na šňůrách 
 
jednou určitě zastavím a vejdu

x

pátý domov

slyším ho
všechny vzdechy
svlékání zdiva zjara i tu plíseň v rohu pokoje
která touží spolknout mé snahy zatočit s ní
tváří se pokojně
jako by rozpínání nebylo v její povaze
jen trochu vykukuje u podlahy
někdy jí i domlouvám
že ve dřevníku má sestry a rodina je nadevše

rodina je nadevše
 
x

konečně prší
jako když svíce rozhoří
a tma si myje hlavu v blikajícím světle
dospělost nám brání
svléknout šaty
a s novou kůží vyjít do jarního deště

a přece
v zaprášené řece kapky odhrnou první vlnu
vyvrhnou ztracené lodě
až se za horizonty vzdouvajících plachet otevře obloha
pro Fénixe…

pookřát blízko horkých křídel
smíchaných s deštěm
popraskanými chodidly
popelem    

x

prázdné skříně nahá ramínka
svět je malý pro tučňáky
pod tenkým ledem plavou staré kabáty
mávají rukávy
ryby do nich boří tlamičky
schovávají se v podšívkách a smějí těm nahoře
ať si mají hlad

a my tu v jarním dešti taháme bambusové pruty
s myší na háčku