Zhasněte

Věnuji se spíš povídkám, příběhům,  takové ze života. Za deset let na netu už  jsem  se odvázala až až.

Milá Ružo, klidně se odvaž. Mě taky něco napadne jen tu a tam, hlavně v noci, když chodím ven se psy. Je ticho a klid. :-)

Ta stará kost je mi sympatická. Poezii mám odjakživa ráda, občas si jen tak zarýmuji, nemám však ty moje verše někam kromě svého blogu  odvahu - psát.

 

Děkuji ti. Občas se mi něco nabalí, tak se podělím. 

 Líbí se mi to. Třeba každá sloka je kostí na kterou nabalujem maso poetiky?

Ohlodávač si nestěžuje. :-)))

každá kost dobrá :)

To by musel říct ten, kdo "ohlodává":-)

Díky, Irenko.  A stará kost je taky dobrá kost, že?

Tak hlavně zase brzy přijď, Evži!

Stará kost mne pobavila - nečekala jsem ji v té romantice půlměsíce:-))

Jasně že odcházím. Napřed ven se psy a pak zas zpět. A to krásné ticho v noci. Díky,  Agáto.

Vem si na to baterku, Čudlo. :-)))

to mi připomíná... zavřete oči... odcházím :))))  

Asi si na Tebe posvítim. /*

Díky, Luboši, už to nevytrhnu ani tou kůstkou. :-)))

Včera bylo měsíce přeně půl a u nás byl krásně jasný.  Díky, Dodolo. .-)

Zhasněte světelný smog, ať jdou konečně vidět hvězdy. Černý a bílý měsíc, zajímavý postřeh...

“slunce mne vysušilo jak starou kost” se mi zdá být prílis negativní, takze bych zmenil napríklad na “slunce jeste zduraznilo mé puvaby kustky”