Fatimin deník 1

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

Čas od času proběhne Evropou vlna odporu k ženské obřízce prováděné v muslimských a afrických zemích.

Pak vše zase utichne, než se pro nedostatek jiných témat tohoto problému chopí tisk.

Fatimin deník

 

 „ A do dvou lžic medu dáš jen pár kapek vody.  A pak vymačkáš půlku citronu. Všechno hněteš prsty tak dlouho, až se udělá pružná hmota." poučila mě matka, jak se vyrábí depilační hmota.

 

Její výuka mi přišla trochu směšná, protože depilaci na nohou, v klíně i podpaží jí vždycky dělávala naše služka. Měla dost peněz na to, aby si  mohla takovou službu dovolit. Matka po celé dny jen seděla na gauči. Maximálně si upravovala obočí, bojovala s tenkým knírkem (nepříliš úspěšně) a silnou obezitou (taktéž neúspěšně). Nenáviděla jsem, jak z otomanu řídí chod domácnosti a jak napružená čekala, až se otec vrátí z práce a jí se dostane té cti, že bude vyzvána na lože, jako první. Konečně měla na to, jak ukládal šariát, i zákonný nárok.

    

Bylo mi tehdy přes jedenáct let. Otec zrovna zapudil manželku číslo dvě. Přestala ho bavit. Odešla od nás obtěžkána zlatem na všech končetinách a v kufrech si odnesla oblečení z nejjemnějších organtýnů a hedvábí. Vlastně mi na jejím odchodu ani nezáleželo. Nikdy jsem k ní nenašla vztah. Matka se potají mohla zbláznit z toho, kolik bohatství si odnesla.  Před otcem se bála ale cokoliv říci.  

    

Otec s druhou manželkou neměl žádné děti. Ani moje matka, která byla „jednička“ už kromě mne neporodila žádné dítě. Otec na mně - jako na dceru zcela kašlal, byla jsem jen další hladový krk do rodiny.

    

Byli jsme bohatá rodina. Otec v Darfúrském kraji obchodoval bavlnou. Neměl však „dost“  peněz na to, aby mi dopřál slušnější vzdělání. Psát a číst jsem se naučila v koránové škole. Počítání jsem dostala do hlavy při nákupech na tržišti, kam jsem doprovázela služku. Matka mě tam posílala, abych ji kontrolovala, že nás neokrádá. Máti číst ani psát neuměla a jedinou její zábavou bylo sledování nekonečných rodinných seriálů z produkce egyptské televize. Byla spokojená, když jsem klekávala v naší ženské rodinné kapli a opakovala navrčené súry z Koránu. Nijak mě nepoučila o životě a stále jsem měla pocit, že více času tráví se služkou při odchlupování. Zavíraly přede mnou dveře, abych neslyšela, jejich ženské „starosti“ a  chichotání. 

    

Abych nezapomněla, tak musím podotkout, že odchod druhé otcovy manželky, mé matce přinesl značnou úlevu. Přestala být afektovaná a už mě tak nesekýrovala. Neměla na koho žárlit, ani na mně, protože otec se nikdy se mnou nepomazlil. Neměla jsem žádnou radost z toho, že se více začala zajímat o mně. 

    

    „Maman, maman!“ přiběhla jsem za ní do pokoje celá vyděšená.

    „Něco mi prasklo v rozkroku a teče mi krev! Ja asi umřu! Možná mi praskla zlatá žíla!“ mudrovala jsem ve strachu z potůčků krve, které se mi po nohách řinuly ke kotníkům. Slyšela jsem otce několikrát naříkat bolestí a prorokovat, že mu jednou ty hemeroidy stejně prasknou a vykrvácí. 

    

Matka mi poručila, abych si sedla na dřevěnou židli v kuchyni a vyhrnula sukni až na břicho. Zahleděla se na mé zkrvavené přirození  a pateticky pronesla: 

„Právě je z tebe žena.“

Než mi dala vložku, prohrábla prsty řídké ochlupení v klíně a rezolutně prohlásila:

„Tohle musí pryč!“

 

Matka rozvinula kousek bavlněné látky, ve které se skrýval váleček šedohnědé medové hmoty. Váleček chvíli mnula v prstech. Pak snesla kypré tělo do kolen. Zpotila se tím výkonem. Zabořila mi tlusté a okroužkované  prsty do rozkroku. Tušila jsem, co udělá a proto jsem se bála. Nanesla hmotu v tenkém filmu na mé ochlupení, nechala pár sekund zaschnout a pak prudce trhla směrem vzhůru. Vyjekla jsem.  Neznala jsem ten typ bolesti a tudíž nečekala, že bude tak silná. Hmotu rozvinula ještě několikrát a trhala chlupy jak zběsilá. Na čele i pod nosem se jí perlil pot a strašlivě funěla, jak si v pokleku mačkala břicho. 

 

„No, pro tentokrát to bude stačit. Příště tě očistí služka a taky v podpaží. Ukaž, už tam máš chlupy?“

Seděla jsem uplakaná na židli, bála jsem se vzlykat a stahovala jsem si sukni ke kolenům. 

„Počkej s tou sukní!“ zavelela matka.

„Ještě se na tebe podívám.“

Její vždycky rudě nabarvené dlouhé nehty mi připadaly tentokrát zvláště odpudivé, když mi ukazovákem šátrala na poštěváčku a nehtem jej jakoby vyškrabovala ze stažených pysků. Hleděla na mě pohledem dalekozrakého člověka bez brýlí na čtení. Spíše více nahmatala, než viděla. 

„Tak tohle taky musí pryč!“ sevřela hrubě poštěváček mezi palec a ukazovát pravé ruky. 

„Po příští menstruaci to naplánujeme“

Až do mozku mi projela palčivá bolest. Instinktivně jsem položila ruku do klína a ucítila, jak na konečcích prstou mám krev z maličkých ranek po chvatně provedené depilaci.

„ Ať tě ani nenapadne, strkat si prsty dovnitř!“ pohrozila mi matka naprosto neurvale.

Odešla jsem do modlitebního kouta a tam se vyplakala. Automaticky se mi do hlavy hrnuly modlitby a já je odříkaval vnitřním hlasem. Bylo mi trochu lépe.

X X X

pokračování

---