Fatimin deník 2

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

„Zpívej podle mne! Slyšíš?!“ vybuchla „teta“. 

Ta ženská, které jsem musela říkat teta, vůbec pokrevní příbuznou nebyla. Matka ji jednou prostě uvítala v domě. Dostala za úkol připravit mě na „tarhúnu“, tak se u nás v kraji říká ženské obřízce.

 

„Fatimo, ty vůbec nechytáš notu!“ ječela mi do obličeje a z bezzubých úst jí páchlo česnekem.

Rvala mi do hlavy litanické verše a jednoduchou kvílivou melodii. Hodiny zpěvu se stále protahovaly a po dvou týdnech jsme zpívaly každé dopoledne i čtyři hodiny. Matka se v těch dnech trochu změnila. Nikdy jsem ji neviděla se tak intenzivně modlit. Otec se již asi měsíc doma neukázal. Podle matky dojednával v terénu kontrakty na sklizeň bavlny. 

 

Zpěv prokládaný modlením mě strašlivě vyčerpával. Chtělo se mi moc a moc spát. Jako kdybych mohla spánkem a sněním zahnat strašlivou představu utrpení, kterému jsem měla být vystavena. Matka mi nedopřávala odpočinku a po hodinách zpěvu mi poroučela dělat uklidové práce v domě. Bylo právě období písečných bouří, takže jemná zrnka prachu byla všude. Když nastal čas podvečerního modlení, tak jsem se místo nábožného rozjímání většinou zhroutila únavou. 

 

Neměla jsem odvahu se zeptat matky, jak obřízka bude probíhat a ona se také neměla k tomu, aby něco řekla. Měla jsem sice pár známých děvčat v mém věku, některé již měly obřízku za sebou. Ale ani od nich jsem se nic bližšího nedozvěděla. Prostě bylo nepatřičné se o takových věcech bavit. Matka jevila starost především o to, jestli mám na veřejnosti dostatečně zahalenou hlavu. 

 

Věděla jsem, že poštěváček je zapovězené místo, a že se kromě mytí nesmím toho „místa“ nijak dotýkat. Několikrát, když už jsem ležela v posteli, jsem přeci jenom na poštěváček sklouzla prstem a se zavřenými očima se dotýkala nevelkého výstupku, o který jsem měla přijít. 

Matka i teta mi pohrozily pekelnými mukami, pokud se budu ohanbí dotýkat. Když jsem to udělala, tak pak jsem se moc a moc modlila. Mé myšlenky stále silněji šroubovala vše vytěsňující hrůza a  v hlavě se zabydlel nezdolatelný pavouk strachu z bolesti, zatím nezažité bolesti.

 XXX

Vešly jsme do vesnického stavení. Matka a teta mne podpíraly, spíše táhly. Nohy mě naprosto neposlouchaly. Nevzpouzela jsem se. Vnitřně jsem byla s obřízkou jako se společenskou nutností smířená, přesto mi obě ženy bolestivě svíraly paže v nadloktí, snad abych náhodou neutekla.

Byly jsme v místnosti s malým neprůhledným oknem zatemněným kusem hadru. Jediným zdrojem světla bylo pouze malé ohniště.

U ohně, čelem ke vchodu, dřepěla na rohoži vesnická stařena.

Přikládala sušené byliny, které spalovány žárem polen vydávaly aromatický a trochu dusivý kouř. 

Zdánlivě si nás nevšimla. V plné soustředěnosti vydávala zvuky podobné jódlování. Levou dlaň měla přiloženou k tváři a uchu. Pravicí vibrovala před otevřeným ústy vydávajícími vysoké pištivé tóny. 

Odložily jsme zahalení hlav a posadily se v kruhu kolem ohně. 

Babice přihodila do ohně další svazek sušených bylin. Místnost opanoval nasládlý omamný kouř. 

Hostitelka odmotala z klubíčka asi jeden metr konopného provázu. Jeden konec zapálila. Předala jej matce, která mi čadící tkanivo strčila pod nos. Teta mě nabádala, abych vdechovala kouř intenzivně a hluboko do plic. 

Stařena spustila zpěv, ke kterému se postupně přidávaly matka, teta a posléze i já. Zpívala jsem snad hodinu a dýchala kouř z pomalu hořícího provazu. Hlava se mi mírně točila. Cítila jsem mravenčení na kůži předloktí a stehen. Svaly se rozpouštěly jako kostka cukru ve vodě. Dostala jsem hodně napít silného a až odporně sladkého čaje. 

Operatérka vyhrabala z ohně trochu popela do nevelké hliněné misky a nechala jej vychladnout. Potom položila mezi dva kameny kus zrcadlového skla. Další kamenem zrcadlo opatrně rozbila. Rozlomilo se na tři kusy. Stará žena vzala jeden kus do ruky a palcem pravé ruky zkoumala ostří střepu. Nebyla spokojená, a tak jeden větší kus rozbila na dva menší. Opětovnou zkouškou zjistila, že řezný nástroj je v pořádku.

Teta s matkou mě položily na záda. Objemnými zadky mi přisedly rozpažené ruce a  rukama držely doširoka roztažené nohy. 

Stará žena mi vysoukala sukni na břicho. Levou rukou roztáhla vnější pysky a odhalila skrytý poštěváček. Šmikla kusem skla.

Místnost naplněnou vysokým jekotem matky a tety jako šlehnutí bičem rozčísnul můj sténavý výkřik. Palčivá bolest mi zaplavila klín a bubnovala v mozku. 

Čarodějka doprovázená sborovým vytím obou žen rychlým dvojitým řežem odstranila i velké pysky. 

Pomočila jsem se. Na vše připravená operatérka zachytila moč do misky.  

Již jsem nemohla ani křičet, hrdlo stažené bolesti vyschlo. Cítila jsem, jak mi po stehnech stéká teplá krev.

Stařena polila řezné rány močí. Sůl v ranách už ani nebolela. Posléze zasypala krvácející řezy připraveným popelem a zakryla je zelenými listy. Klín mi ovinula do natrhaných pruhů bavlněné látky.

Ztratila jsem vědomí. Nevím, jak dlouho jsem ležela. 

Když jsem se probrala, místnost byla odtemněná, ohniště uhašeno. V rozkroku  mě tlačil balík hadrů. Jinou bolest jsem necítila. Matka mi podpírala hlavu a teta dávala napít hnusně přeslazeného čaje.

Odvlekly mně do auta. Už jen s matkou nás neznámý muž odvezl domů. Tetu jsem víckrát neviděla.

 

X X X 

 

pokračování...

---