Návrat ztraceného syna

O Bohu se dá říci především, to, co není.  Rozhodně ne všepromíjející fousatej děda na nadýchaným obláčku.

Jak padající pírko, měkce

houpá se v srdíčku štěstí

nikam nemusí, netouží, nic nechce

v nastavenou misku povolilo pěsti.

 

Světlo přetéká a neptá se kam prší

hluboce, tiše dýchá a miluje

odvaha vede lásku na návrší

odkud na oceán světa odpluje.

 

Vejdeš a vody se rozestoupí

na harfu srdce ti anděl zahraje

projdeš mořem, až staneš mezi sloupy

v chrámu na dohled od ráje.

 

Tam poprvé uslyšíš melodii

a budeš vědět, že's jí vždycky byl

klíč od světů, které nepomíjí

odemkni - chval, Kdo tě k chvále oživil !

---