Fatimin deník 6

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

Ranní slunce vstoupilo do oken ložnice nesmlouvavě a bez okolků.

Služka mě vzbudila kolem šesté ráno a odešla z pokoje.  

Čekal mě velký den - přesun do Káhiry. Měla jsem různé pocity. Ze zvídavosti jsem se těšila na obrovské město. Pocity stísněnosti a strachu z toho, co se mnou bude v rukách Ismaíla, byly silnější a strhávaly mě do hluboké vnitřní paniky.

Když jsem se úplně probrala ze strašlivých snů a vzpomínek na úzkosti předchozí noci, uvědomila jsem si jakoby vzdálenou a nepříliš intenzivní bolest v podbřišku. Odhrnula jsem přikrývku a na noční košili jsem viděla skvrny od zaschlé krve. V kosmetickém zrcátku jsem prohlížela svůj bolavý rozkrok, skvrny zaschlé pýchy mého snoubence a krvavé šmouhy na stehnech. Nebyla jsem schopná vstát z postele. Zavolala jsem na služku, která mě odvedla, spíše odnesla, do koupelny. Na pokyn matky mi přinesla dvě tablety kobola a donutila mě je spolknout.

S pocitem, že mi z těla vypadnou všechny vnitřnosti, jsem se belhala z koupelny na snídani. Přidržovala jsem se při chůzi židlí a nábytku. Když mě uviděla matka, která ten den překypovala organizační energií nadrženého cestovatele, jen na mě vyštěkla: "Hoď s sebou, lezeš jak mátoha!"

Vypila jsem trochu čaje a snědla sušenku. Seděla jsem u stolu a tupě zírala. Matka kolem mě poletovala, komandovala služku. Léky zabraly, otupily mé vnímání a já jen seděla a chvěla se v představách co bude.

Na letiště jsem odešla, spíše mě odvlekli, v polomrákotném stavu. V letadle jsem dostala od Ismaíla další prášek, po kterém jsem usnula. 

X X X

"Let trval skoro tři hodiny. Celou dobu jsi spala." informoval mě Ismaíl vnímavě a přívětivě. 

Spánek mi pomohl, i když jsem se stále cítila slabá a ochablá.

Letištní budova plná spěchajících lidí. Nikdy jsem v Darfúru neviděla takový mumraj. Káhira na nás dýchla prachem, smogem a horečnatým tempem. Ismaíl sehnal taxíka, naložil zavazadla a jeli jsme do jeho bytu poblíž pyramid. Skoro dvě hodiny nám dělala společnost troubící a kličkující auta.

Ismaílův byt byl ve druhém patře ošuntělého činžovního domu na rušné ulici. Když Ismaíl otevřel dveře, pocítila jsem závan staroby, dlouho nevětraného a možná nevyvětratelného bytu. Obestřela mě v dusivé atmosféře tma, skoro naprostá tma, kterou rušily jen nepatrné paprsky světla pronikající skrze venkovní žaluzie. Ismaíl rozblikal modré světlo zářivek a pokoje se ponořily do úzkostného nádechu nepřirozeného světla.

Byla jsem nesmírně unavená a  tak jsem usedla na okraj monstrózní manželské postele, orámované konstrukcí, ze které visely dlouhé závěsy proti komárům.

"Udělej si pohodlí, holčičko!" sladce a možná  nelíčeně mě vyzval Ismaíl.

"Svlékni se, stejně je tu horko. Lehni si a odpočívej." dodal. Přistoupil ke mně a tím jeho protivným způsobem mi položil dva prsty pod bradu, aby lehce zvrátil hlavu dozadu a políbil mě na čelo. Odešel.

Ležela jsem v nastlané posteli a opatrně se rozlížela po velkém pokoji. Kromě postelí tam byly starodávné komody na prádlo, křeslo  a vedle něho lampa a všude spousty zlacených sošek a suvenýrů. Letitý prach a zatuchlost a nikde žádné denní světlo. Cítila jsme se úzkostně a sklíčeně.

Nezvykle silný hluk tekoucí vody, který přicházel z koupelny a rozléhal se bytem, mě vytrhl z rozjímání.

Po chvíli stál přede mnou Ismaíl. Byl nahý a vzrušený. Poprvé jsem jej viděla svlečeného. Měl výrazně světlejší pokožku než já, doposud jsem znala jen odstín jeho osmahlého obličej a rukou. Většinu jeho těla pokrývaly dlouhé černé chlupy. Tak jsem si představovala Satana, o kterém nám vyprávěli kazatelé v koránové škole. 

Ismaíl ke mně přistoupil, na dva prsty pravé ruky si vytlačil z tuby nějaký gel a zajel mi do rozkroku. Opět jsem se chvěla bázní a strachem.

Uvolňoval se na mně dlouho a v různých polohách. Vážila jsem pouhých 45 kilo, on byl statný. Vracela se mi bolest v podbřišku a upadala jsem do vteřinových závratí a stavů bezvědomí.

Usnula jsem, možná omdlela, vlastně ani nevím. 

X X X 

Když jsem se ráno probudila, Ismaíl už byl oblečený a přiváděl do ložnice služku. Představila se jako Samícha. Byla to starší korpulentní žena. S milým úsměvem mi podala ruku.

"Musím pryč, Samícha se o tebe bude starat, holčičko." dodal k situace už zcela zbytečně.

"Připravím pro vás koupel, paní." navrhla Samícha a aniž by čekala na souhlas, odkvačila do koupelny.

to be continued...

Pozn: "kobolo" je hovorový název pro lék u nás distribuovaný pod obchodní značkou Tramal neboTramadol. Tento přípravek na bázi opiátů je v muslimských zemích zakázán  z důvodu častného zneužívání. 

 

---