Nebe

jak ptáci v dálce

život mizí

do bílých vlasů paměť skrytá

ten čas kdy s námi nepočítá

přichází s hůlkou

naproti

odmyká dveře

zavrávorá

jak pomoci

jak věděti...

ve stáří sny

se k mládí vrací

a cesty jsou tak nesjízdné

strach se jen trochu zapotácí

zašeptá

jednou vše stejně pomine

v očích se rosa zatřpytí

na rtech se ztrácí tichá slova

kdypak se ještě potkáme

naposledy

přec‘ není znova

jak ptáci v oblacích se ztrácí…

snad jednou sejdeme se tam

kde na lásku se nedoplácí

kde nikdo nezůstane sám