Manželství

čeho je moc, toho je příliš, řekl si, a opustil tu nejkrásnější ženu, kterou mohl ve svém životě potkat

v tůních za potůčkem sluníčko stůně vůní přenádherně zasetým betonem

odvážný je ten, kdo odváží 40 kilo mouky, ováže ji jetelem, z prdele vytáhne šutr, když vyleze ven
tváří se jen, jakoby v ten den měl ke snídani tuhý hlen, a přesto dokáže strhnout pozornost obyčejným

torpédem

teď přihlásí se třetí v řadě s pokorou krysího vlka mezi půlkami jeho hemisfér
jehož jméno jest Blažej, Blažej Skvostný, který má výtku k předchozím veršům, jelikož jsou

vulgárně upřímné

jako tvoje teta

a její sbírka polorozkvetlých hemeroidů na parapetě

k tomuto verši má zase výtku Milena Plytká, která snídala kafe a štrúdl s vejcem, neboť má zácpu
proto říkám: Mileno!

až projdeš lesem, kde kukačka zvoní první příznak modrého mechu
až uvidíš stožár u moře písku na břehu ostrova kontinentálního hotelu v Plzni
až narazíš na přerostlého starce nikdy nedospívajícího k jasnému závěru

před závějí okolo hájů rozpadlých systémově nabitou žilou
spadlo nadšení jako tuna sněhu ze střechy opakujícího se kontinentálního hotelu v Plzni
berušky zpívají dvojtakt, češi milují polku
s velkýma prsama

 

duál zanikl

 

 

protože manželství tady stojí za hovno.

---