Co je pevné, není bez chvění

Co je pevné, není bez chvění

Co je pevné, není bez chvění, řekněme s básníkem. Jde Václavákem a s každým krokem se jí zachvěje zadnice. V sukni nosí čirou radost a neváhá podělit se o ni. Ale nejde jen o radost, přistupuje ke mně potulný filosof a připomíná Holanův verš. A tak oba nad tou třesoucí se zadnicí dumáme a sníme, spolu s básníkem.

Je čas (Kazatel I)

Je čas horkých čajů a je čas pestrých limonád, říká kazatel od stánku. Holky v plavkách se smějí, v radosti z mladosti své. A diktují kazateli: malina, citrón, bezinka. A jedna se nakloní a celá do kulata se vystrčí z plavek. Ta jezinka..

Převozník a sousedka

Sousedka. A převozník na baterky. Vrčí do ticha noci, vibrátor. Pak okamžik, kdy bělmo prolétne tmou. Už je na druhém břehu.

Průsečík radosti

Tady se potkává vysoké a nízké, tady je průsečík radosti. Čteš Petříčkovu Filosofii en noir a když zvedneš oči, aby ses zamyslel, padne ti před ně polonahá zadnice. V ohybech se chlípně leskne potem, uniká někam ke sprchám. Tam se do ní dá proud vody. Zas přichází, ale teď už klín rozdělený mokrými kalhotkami vedví. Myšlení nahradí snění.

Marnost (Kazatel II)

Uondaní svými ženami vlečou se sobotou. Na špagátcích rozmarů a nezřízené chuti po životě plní plán na sto procent. Dětičky, výlety, večeře, moře, hypotéka, multikino, návštěvy, hovory o ničem, školka za dvanáct tisíc, IKEA. A hlavně plány, samé plány do budoucna, protože ženám nestačí žít jeden život, ten přítomný, musí mít ještě jeden do zálohy. Čas od času se z toho nějaký fotbalista oběsí.