Fatimin deník 14

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

         Vstávala jsem se do kalného sobotní rána. I v noci jsem se několikrát probudila a hlavou mi pluly starosti o rodiče v Darfúru. 

         "Snad otec přežije infarkt," modlila jsem za něho.

          Asi pod vlivem prožitého stresu se mi zastavila menstruce, teprve po dvou dnech. Pochopila jsem, že Ismaíl nechtěl se mnou ve dnech  měsíčků ani spát na manželské posteli. Zřejmě mě považoval za nečistou v těch dnech.

         Do ložnice pronikalo slabé světlo, které pocházelo ze stojací lampy v obýváku. Ismaíl tam spal na gauči a všude kolem něho byla spousta papírů a složek, které vytahal z knihovny v pracovně. Ani tam to nevypadalo lépe, také všude samé popsané papíry. Ismaíl buď něco hledal nebo se pokoušel uklidit písemnosti.

        Zavřela jsem dveře do obýváku, abych nerušila spícího Ismaíla. V kuchyni jsem připravovala ranní kávu a mazala rohlíky máslem a medem. Udělala jsem kávu v džezvě a nechala ji přijít k varu třikrát, než jsem ji opatrně nalila do šálků. 

        Ještě než v osm přišla Samícha, otevřely se dveře do obýváku a v nich stál zívající Ismaíl.

        "Spal jsem jen dvě tři hodiny, dlouho jsem pracoval. Voní tu káva. To je dobře, že jsi ji udělala," řekl a odebral se do koupelny.

        Když usedl k jídelnímu stolu, požádal mě, abych o ničem před Samíchou nemluvila.

        "Člověk nikdy neví. Řekni jí, aby dnes uklidila jen to nejnutnější, že budu pracovat doma a dělám pořádek v písemnostech. A ať neleze do obýváku a pracovny. K obědu ať uvaří kofty s rýží."

        "Nemusíš se bát, že by ti koukala do papírů. Je negramotná, neumí ani číst ani psát."

        "Co když to jenom předstírá?" zapochyboval Ismaíl. 

        "Dobře, řeknu jí, ať odejde klidně dříve, taky ji tady nemusím mít tak dlouho."

        Ismaíl se vrátil do pracovny a já jsem sepisovala lísteček pro zelináře do potravinového výtahu. Připsala jsem i troje noviny, abychom měli informace o situaci v Súdánu.

        Zrovna jsem začala sklízet nádobí od snídaně do dřezu, když domovník vpustil služku do bytu. 

        Podivila se, že je Ismaíl doma a že už jsme po snídani. Nicméně nic neřekla a přizpůsobila se mým pokynům.

       Ismaíl za celé dopoledne nevyšel z pokoje, pouze si zvonkem objednával vodu a kávu, kterou jsem mu nosila já, nechtěl to od služky. Papíroval a k tomu poslouchal televizní informační kanál. Odnesla jsem mu i noviny, které poslal s nákupem zelinář. Hodně telefonoval. Přes zavřené a polstrované dveře pracovny jsem ovšem nic neslyšela.

       Hlavou mi vrtalo jeho podezíravé chování a nezastíraný strach ze všech, kteří jej obklopují. Nemohla jsem tomu přijít na kloub a hlavně jsem nevěděla, jestli byl vždy takový. Možná jeho ustrašenost způsobil výslech na policii. Neměla jsem správnou odpověď na otázky, které jsem kladla sama sobě. Zeptat jsem se nemohla. 

       "Jestlipak mě taky z něčeho podezírá? Třeba je žárlivý. A co když jsou všichni Egypťané takoví?" vršila jsem jednu otázku bez odpovědi za druhou.

       Samícha odešla kolem poledního. Naservírovala jsem jídlo a pozvala jej k obědu.

       "Letecké spojení do Darfúru bylo zrušeno. Letiště obsadila vládní vojska a armáda ho využívá pro své účely," informoval mě při jídle.

       "Letenky do Chartúmu jsou na měsíce dopředu vyprodané a na cestu do Káhiry jsou rezervace na více než rok dopředu. Kdo může, tak ze Súdánu utíká. Egypt se prý chystá uzavřít pohraniční přechody."

       Bezvýchodnost situace mně vyplašila a ještě více znejistila.

       Když Ismaíl z pracovny přišel k večeři, řekl mi, že druhý den ráno pojede do Alexandrie na bavlněnou burzu. Bude muset kontrolovat kvalitu balíků bavlny, které posílali partneři na plantážích. Když otec mohl, prováděl tuto kontrolu on. 

      "Kvůli krizi průdce klesly ceny súdánské bavlny. Prodáváme balíky odběratelům za nižší cenu, než jsme je v Súdánu koupili od pěstitelů. Hrozná situace!" povzdechnul si. 

       "Zanedbávají postřik proti škůdcům, takže kvalita bavlny je mizerná."

       "Běž si lehnout, musím to dodělat," poslal mě do ložnice.

      Vzala jsem si ke čtení do postele Korán, který mi poskytoval alespoň trochu útěchy. Bála jsem se každého zazvonění telefonu, že bude volat matka a oznamovat otcovu smrt. Ani bych se nedostala na jeho pohřeb. Při tom pomyšlení mi zvlhly oči a obestřel ještě hlubší smutek. 

X X X

to be continued...

          

---