Fatimin deník 15

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

         Rozloučil se se mnou otcovským polibkem na tvář a se slovy: "Zdržím se v Alexandrii pár dní. Večer ti budu volat. Kdybys něco potřebovala zařídit, zavolej přes domovníka Ašrafa, on tě odveze."

         Popadl příruční tašku, překročil balíky svázaných papírů určených k vyhození a spěchal po schodech dolů, kde už na něj čekal Ašraf, aby jej odvezl na nádraží. Zůstala jsem chvíli stát v temné předsíni a v ruce jsem držela dva tisíce liber, které mi dal Ismaíl na náklady spojené s chodem domácnosti. Hlavou mi probíhaly myšlenky, co bude dál. Nebyla jsem schopna udělat žádné rozhodnutí, byla jsem jak paralyzovaná.

        Po několika minutách duševního zmatku a planého přemýšlení jsem se vzpamatovala a šla do jeho pracovny. Místnost byla uklizená, písemnosti ve složkách byly uloženy zpět v knihovně. Krabice s pistolí byla také na svém místě. Na psacím stole ležel pouze můj cestovní pas a popelník přetékající zbytky kuřiva. V místnosti bylo nesnesitelně nakouřeno, všude spousty prachu. Uvolnila jsem zámky na petlicích od bezpečnostních žaluzií a otevřela okna dokořán. Chladnější větřík nedělního ráno přinesl alespoň trochu kyslíku do kouřem zatuchlé místnosti. Zásuvky psacího stolu byly jako obvykle zamčené. Představovaly pro mne stále neodhalené tajemství, kromě té pod deskou stolu, kde měl Ismaíl asi jen pornografii. Vzala jsem  si svůj pas a uložila do zásuvky nočního stolku.

       V obýváku, kde už také neležely žádné písemnosti, jsem rovněž otevřela okna a totéž jsem udělala i v kuchyni. Vytvořil se příjemný průvan, který jakoby vyvětrával všechny kouty a odnášel vše staré a špatné. Procházela jsem se po bytě a vychutnávala závany vzduchu. Dál jsem snila o budoucnosti, která měla být lepší, ale neměla jsem potuchu, jak by vlastně měla vypadat. 

       V koupelně jsem v toaletě objevila plavají kousky papírů, které tam naházel Ismaíl. Musela jsem třikrát spláchnout, aby všechny papírky konečně zmizely.

       "Ismaíl se asi potřeboval něčeho zbavit a bylo toho hodně," uvědomila jsem si zpětně, neboť ráno nejméně hodinu byl  Ismaíl zavřený v koupelně a stále bylo slyšet hučení vody v záchodě.

        "Samícha nemusí ty zbytky papíru v toaletě vidět," blesklo mi hlavou a zároveň jsem si uvědomila, že začínám na sebe nabírat atmosféru strachu a podezírání, kterou šířil Ismaíl.

        Seděla jsem na okraji vany a uvědomovala jsem si, jak jsem se za těch pár dní změnila. Dětství a bezstarostnost mi zničila obřízka, můj prodej do budoucího manželství s Ismaílem a přestěhování do káhirského bytu dokonaly vykořenění a ztrátu osobnosti.

       Z úvah mě probralo silné prásknutí. Jak Samícha vstoupila do bytu, průvan zesílil a hlučně zabouchl jedno z oken.

       "Tak a nový den se služkou začíná," pomyslela jsem si ironicky, když jsem viděla Samíchu, jak se tázavě dívala na balíky papíru.

       "To je zibála (odpadky)," ujistila jsem služku a šla jsem do kuchyně, abych si uvařila svůj čaj.

       "Nebudu přece pít ten její hnusnej lekvar!"

       X X X 

       Služka měla spoustu práce, aby dala byt do pořádku. Já jsem si obstarala noviny a nechala jsem si poslat tři ženské časopisy. Posadila jsem se do křesla, kde mě před několika dny na "psí způsob" znásilnil Ismaíl. Od té doby žádný styk nebyl. Bylo to jen kvůli mé menstruaci a nebo si Ismaíl uvědomil, že se v brzké době nemohu stát jeho zákonnou manželkou? Slyšela jsem od matky mnohá vyprávění o trpkých osudech žen, které manžel zapudil a které v bezvýchodné situaci končily život sebevraždou.

       "Snad mě z bytu nevyhodí, neměla bych kam jít," sužovaly mě obavy.

       Raději jsem zapnula televizi a dívala se na ranní souhrn informací. Zprávy ze Súdánu nebyly samozřejmě povzbuzující a já jsem myslela na nemocného otce a matku, jak vše zvládá v té těžké situaci. Pak jsem přepnula na jiný kanál, kde běžel seriál. Tak jsem jen tak seděla a sledovala dialogy a snažila se pochopit souvislosti děje seriálového díla. 

       Když byla Samícha hotová s úklidem, pozvala mě do kuchyně, nabídla mi, že jí mohu pomáhat s vařením.

      Chystala se dělat nadívaná holoubata, oblíbené jídlo egyptské kuchyně a k tomu pečený lilek a cukety. Byla to  pro mně zajímavá nabídka, tak jsem souhlasila a šla jsem dívat a pomáhat. 

     X X X

     Po odchodu služky jsem prožívala úlevu, že jsem konečně sama. Posadila jsem se v kuchyni a začala si prohlížet zakoupené časopisy. Těšila jsem se na čtení.

Rychle jsem je prolistovávala, hledala zajímavý článek. Všechno se mi zdálo tak strašně pitomé. Pořád jenom řeči o třech "M". Mílád (porody), Matbach (kuchyně), Mitgauviza (provdaná). Nic z toho mě nezajímá a ani si to neumím představit a nechci si to představovat!

     "Nesnáším to!" zařvala jsem ze všech sil.

     Časopisy jsem zlostně mrštila do rohu místnosti, kde stála lednice.

     "Ať si to zítra Samícha uklidí!"

     Pak jsem padla hlavou na desku stolu a bušila pěstmi do umakartové desky. Břečela jsem a vzlykala kdoví, jak dlouho.

   X X X

   Ismaíl opravdu večer zavolal, jak slíbil. Jen krátce se zmínil o problémech, se kterými se musel vyrovnávat a ptal se, zdali nevolala matka. Nové zprávy jsem pro něho neměla.

   Když jsme skončili, šla jsem do kuchyně a vzala si ze zásuvky s příbory krabičku s Diazepamem. Vymáčkla jsem si dvě tablety, zapila je vodou a šla si lehnout, abych vše zaspala.

 

to be continued...

---