Ochlupený Berlín

Just a perfect day

Vyjela si někam za flirtem, ženská v oranžových šatech. Parfém deluxe, psaníčko a v tramvaji ještě žužlí rtěnku. Nohu přes nohu a v ohybu nedočkavý stroječek na radost. Někde v centru už ji čeká pán, v ruce tulipán. Dají si sangrii v parku a až se setmí, půjdou domů. Bude to perfektní den. Ona pak doma ztratí šaty a on pro ten stroječek v ohybu hlavu. Bude to perfektní den.

I smrt

I smrt se dožaduje pozornosti. A tak jede ta krásná mladá maminka ve svém stříbrném volvu kolem řeky, klouže asfaltem s telefonem u ucha, v mimisedačce robátko. Občas jukne do zpětného zrcátka na to štěstíčko za sebou. Další vteřina reakčního času připsaná na zálohu smrti. Mateřský pud lidských samic je jen blud sociobiologů. A optikou smrti dobrý vtip.

Nahatá napajedla

I v náhle propadlém počasí svá napajedla neskrývá, protože co kdyby se našel žíznivý poutník. A tak cestuje Prahou s nahatým výstřihem, celá usměvavá. A mlsnilů vyprahlých k smrti se cestou najde..

Ochlupený Berlín

Zapaluje její erogenní zóny jako nepřátelská města. A ona hoří a křičí. Bere věže, roviny i zákoutí. Zbývá už jen ochlupený Berlín.

Cumlatá zrzivka

Cosi povídá do telefonu, jako zběsilá mluví o překot. A vymluvila by do světa díru, kdyby její baterie neměla limit. Podívá se na displej s hrůzou, kolik toho ještě nestihla říct, co všechno zůstane zamlčeno. Soudím, že právě to je to podstatné: její němá zrzavá píča.

Vlasto, hlídej

Dorazili k vietnamské večerce v Korunní. Dvojka tuláků. On odloží plechový kbelík s haraburdím a dvě tučné igelitky a zavolá na svou družku: "Vlasto, hlídej." A Vlasta, peroxidová blondýna v letech, nervózně stepuje kolem, hlídá. On zatím vybírá víno, čeká je podvečerní lahoda na Královských Vinohradech.

Milenci

A pak k večerce dorazil jiný pár. On měl tvář rozbitou granátem nebo pěstmi, gangster z Balkánu, ona prsatá macatice v tygřích šatech. A i tady byly kostky vrženy: on zmizel pro víno, ona čekala venku. A jak si všimla mého pohledu do důmyslného dekoltu jejích tygřích šatů, dala se do hovoru. Co dělám a na koho čekám. A ona rovnou, že na milence. Nejspíš rozšiřovala portfolio. Jenže v tom se vrátil její gangster, vzal ji kolem pasu a pobaveně a docela kamarádsky, jak je v Jugoslávii zvykem, ke mně zavolal: „Ne, to neny moje pritelkyne.“ Mezitím se Vlastě vrátil pritel, sebrali džber a zmizeli čerpat chvilku bumbací.