Fatimin deník 18

Příběh, který hodláte číst je pouhá fikce autorova. Nic z uvedených událostí se nezakládá na pravdě. Události a jména jsou smyšlené. Podobnosti se skutečnými lidmi a událostmi jsou tedy naprosto náhodné.

          Večer jsem si přinesla Ismaílovu pistoli do obýváku. Opatrně a skoro obřadně jsem ji vyndala z ochranné krabičky. Připadala mi hodně težká. Podle pokynů instruktora jsem nejprve vytáhla zásobník, byl prázdný. Měla jsem dojem, že se z pistole nikdy nestřílelo. Nebylo jednoduché pistoli rozebírat a skládat, musela jsem vynaložit hodně síly. Vyzkoušela jsem si i vkládání nábojů do zásobníku. Hrála jsem si s pistolí dost dlouho, abych se naučila ji ovládat a případně použít velmi svižně.

          Seděla jsem na gauči s pistolí v klíně a sledovala zpravodajství ze Súdánu. Drastické záběry z bojů, pohled na spousty mrtvých a zraněných mě děsil. Doprovázel je komentář o přípravě jednání k rozdělení Súdánu na dvě země. Mé rodné město Darfúr by se mělo stát součástí nového státu - Jižního Súdánu. Nedokázala jsem pochopit, proč  bych měla v takové zemi žít, proč někdo rozhoduje za mně.

         Zprávy v rychlém sledu tragických zvěstí přinesly i informaci o zatčení několika uprchlíků, kteří se měli dopustit loupežného přepadení a vraždy. Vzala jsem mimoděk pistoli do ruky a mířila na postavy na obrazovce.

        "Pif...Pif...Pif...," zastřelila jsem je bez rozmýšlení.

        Byla jsem hrdá na to, jak jsem dokázala rychle a rozhodně vyřešit nespravedlnost a křivdu. Bez soudu, ve víře v nekonečnou spravedlnost boží a jeho moudrou ruku, kterou mě vede životem. Snad už mě více nebude trestat. V duchu jsem se modlila a přála jsi jeho milosrdnost.

        Zbraň jsem zase umístila do ochranné krabičky a odnesla ji do pracovny, kde jsem ji uložila mezi knihy a spisy v šanonech, kde předtím ležela.

       "Zítra zase pojedu na trénink. Taky se přihlásím do kurzu osobní ochrany a práce s výbušninami. Ráda si vyslechnu i tamního kazatele."

        Program na další den jsem měla jasný. 

       Přinesla jsem si do pracovny učebnice a skripta ke studiu veterinářství. Seděla jsem za Ismaílovým psacím stolem a dělala si výpisky.

       Ani nevím, jak dlouho jsem studovala. Po náročném dni jsem za stolem nad knihami usnula.

        

       X  X X

      Ráno mě probudilo hlasité drnčení telefonu. Volal Ismaíl, že prý vše probíhá podle plánu. Poptával se, zdali mi stačí peníze, které mi zanechal.

      "Skoro nic jsem neutratila, jen za jídlo, prádelnu a párkrát mě vezl na nákupy Ašraf. To je všechno," shrnula jsem finanční náklady.

       Vyčkala jsem na služku. Dostala pokyny, co má udělat a uvařit. Nákup jsem vyřídila se zelinářem v přízemí domu.

      Ještě než Samícha přišla, uvařila jsem si kávu. Cítila jsem se poněkud unavená a rozrušená. Asi to bylo tím, jak jsem nepohodlně spala. V zásuvce příborníku mezi lžičkami jsem hledala balení Diazepamu, abych si vzala jednu či dvě tabletky. Krabička zmizela.

      "Zatracená Samícha! Sebrala to. Když budu vyšetřovat, bude tvrdit, že prášky byly její a pro její potřebu."

      Posadila jsem rozechvělá a rozrušená ke stolu a pila kávu. Docela rychle jsem si na kafe zvykla. Než jsem se dostala do Káhiry, kávu jsem nepila.

      "Budu si muset Diazepam nebo něco podobného obstarat. Ale asi mi to v lékárně neprodají, jsem na to moc mladá. Snad to Ašraf nějak zařídí," uvažovala jsem, jak se dostat k uklidňujícím lékům. 

       X X X

      Po snídani jsem vyrazila na nákupy s Ašrafem.

      "Budu muset koupit nějaký hrnec nebo něco do kuchyně, aby Samícha neměla podezření, že na žádné nákupy nejezdím. Něco by se hodilo, stejně vaří ve starých a otlučených kastrolech. Jak to ta ženská může snést!" na služce mi začínalo vadit skoro všechno, snad i to, že dýchá. Cítila jsem, že potřebuji lék na uklidnění.

      Vysvětlila jsem Ašrafovi situaci s uklidňujícími léky. Samozřejmě vše zařídí. Odvezl mě k nějaké lékárně. Seděla jsem v autě a on odběhl.

      Přinesl sáček a v něm několik balení Diazepamu, Lexaurinu a Tramadolu.

     "Teda to je nadílka!" nadšeně jsem přijala sáček.

      Rychle jsem rozbalila Diazepam a slupla dvě tabletky bez zapití vodou.

     "Nesmíš to brát všechno najednou, buď opatrná," poučoval mě Ašraf.

     "Ačkoliv po tréninku bojových umění budeš ten Tramadol potřeboval, bude tě bolet celé tělo," poučil mě šofér, když jsme vyjížděli směrem k Fajúmu.

 

     to  be continued...

---