Marienka- obyčejný život-2.

Ráda píši povídky ,  které jsou obrazem života mnou poznaného i lidí, které jsem poznala. Jména nejsou originální, ale zaměněná, příběhy jsou někdy podány jako vyprávění, jindy zahrnuty do povídky podle nich utvořené. Podobnost náhodná, jak se obvykle uvádí.

Marienka - obyčejný život -2.

 

Marie poznala, co to je být rodinnou příslušnicí na velkém statku. Pracovala od rána do večera, ale vlastně jen za ubytování a stravu. S prázdnou do statku přitom nepřišla. Výbavu měla vlastnoručně ušitou a vyšívanou, také sváteční oblečení nové a protože nepřivedla do statku krávu, jak bylo tehdy zvykem, museli jí dát rodiče alespoň nějaké peníze. Hospodáři je shrábli, Marie z nich neviděla ani korunu.

 

Přitom neměli nouzi, statek by stačil bohatě uživit několik rodin, ale majitelé byli opatrní na to, aby živili zbytečné krky. Jakmile se přivdala, okamžitě propustili jednu děvečku a čeledína. Otec rozhodl, že Josefovi skončil bujarý život a musí se opravdu zapracovat na statku, pokud by chtěl být hospodářem. Josef si však uměl za podpory matky najít občas čas na bývalou oblíbenou činnost, tak obvyklou u chlapů ze vsi, hospodu.

 

Ze začátku se po večerech věnoval Marii. Vyžadoval svá manželská práva bez ohledu na její únavu a tajený odpor, který cítila při každém jeho doteku. Zavřela vždy oči, vyhýbala se i jeho polibkům, kterými ani moc neplýtval. Myslela na to, že by na jeho místě měl být Janík. Vyhýbala se mužovi a byla docela ráda, když se zdržel v hospodě. Schválně dělala, že spí, aby se vyhnula jeho opilému dechu a dotykům. Zmínil se jí, že by chtěl mít syna a nadhazoval, že jí to nějak trvá. Ale co, aspoň si prý on déle užije. Jednou se vrátil opilý z hospody a na Marii se vrhl i když ho prosila, aby ji nechal na pokoji, když je opilý, protiví se jí. A tehdy zřejmě otěhotněla.

 

Hospodyně neměla radost z těhotenství Marie, ani jí nedopřávala žádné úlevy. Bylo dobře, že se dítě narodilo až po roce a půl od svatby, což dokazovalo, že se Marie nevecpala do statku svedením Josefa, jak jí jednou tchyně nadhodila. Narodila se dcera.

Tehdy jí tchyně řekla, že dcera není tak důležitá, měli by mít syna. Život šel dál a po dalším roce se opět narodila dcera. Dokonce se ukazovalo, že dcerka Marienka  není zřejmě docela normální dítě. Tchyně byla rozlobená, že musí vzít na výpomoc zase děvečku, protože Marie se musela nyní starat o dvě malé děti. Marie ji jednou přistihla, že dala plačící Marience napít nějakého čaje a ta usnula a spala nějak neobvykle dlouho. Na dotaz tchyně řekla, že je zvykem dávat malým dětem odvar z máku, že pak lépe spí.

 

Marie si začala více všímat, co tchyně dítěti dává. Zakázala jí ten odvar dávat, dověděla se, že děti prý ohlupuje. Nebylo to zřejmě tím a možná ani opilostí Josefa při početí, jak se později Marie domnívala, ale Marienka začala později sedět i chodit, nemluvila ani po dalších dvou letech, jen vykřikovala , pořvávala.

Zato druhá dcera Julka byla bystré děvčátko a dělala mamince jen radost. Marienka sice byla starší, ale když Julka začala chodit, držela se jí za sukýnku a dokonce se díky ní začala více hýbat a začala i trochu mluvit, alespoň jednotlivá slovíčka. Marie měla díky dost těžké práci na statku a péči o dvě malé děti potrat, snad to měl být dokonce syn.

Byli by ho mohli udržet, ale lékaři u ní objevili počínající tuberkulózu, naštěstí nenakažlivou formu, tak se rozhodli ponechat potratu volný průběh. Josef sice protestoval a dlouho to Marii vyčítal, že  je připravila o syna, ale nakonec musel uznat, že zdravá žena je důležitější.  Musela více jíst, méně se namáhat, což jí tchyně a někdy i tchán docela často předhazovali.

 

Přišla doba odtržení od Čech, válka a pro statek to znamenalo větší zisk z dodávek pro vojsko. Utrhovali si od úst, jen aby mohli co nejvíce dodávat a získali co nejvíce peněz. V průběhu války se narodila další dcera a tehdy se Josef vyjádřil, že chce mít za každou cenu syna  i kdyby měli mít další děti. Však je snad uživí. Za další rok a půl opět dcera. A konec války, který znamenal velké změny pro život rodiny. O tom ale až příště.

.

 

---